Pohádky Archives - Strana 8 z 26 - Školáci.com - pro rodiče a učitele

V jednom malém domečku uprostřed lesíka, kde zpívali ptáci, všude tekly pramínky potůčků a všechno kolem vonělo a kvetlo, stála sklenička s vodou.
Voda povídá skleničce: „Skleničko, skleničko, jak to venku krásně žije, svítí, kvete, se raduje. Chtěla bych se na chviličku podívat ven, nechci býti stále tady, ve skleničce jen.“ Sklenička odpoví: „Vodo, vodo, vodičko, nevím, potěší-li tě srdíčko, vyjdeš-li ven, už nebudeš k užitku, hajný z lesa utahaný, nebude mít k úpitku.
Voda si říct nedala, překlopila skleničku, rozlila se po chaloupce.
Teď jen vyschne na podlaze, zvědavost se platí draze.
Dobře jí radila sklenička, však neposlechla ji vodička.
Celý článek »

Barevný podzim svým chladivým dechem naznačil zvířátkům, že je čas si nasbírat potravu na zimu.
Všechna zvířátka se radostně pustila do hledání a sbírání potravy. Jen medvěd se stále potuloval a žádnou potravu nehledal.
Zvířátka mu domlouvala: „Medvěde, hledej si potravu na zimu, jinak budeš mít hlad!“
Ale medvěd jim vždy pyšně odpověděl: „ Hleďte si svého, umím si poradit i bez vaší hloupé rady.“
Celý článek »

V domečku u lesa bydlela stará babička se svým kocourkem Mourkem. Mourek, stejně jako babička, už nebyl nejmladší, ale na myšičku ještě někdy dostal chuť.

Myšky Klárka, Lenka a myšák Bob nebyly v domečku v bezpečí. Všechny myšky byly mlsné, hlavně když babičce ve spíži voněl sýr. Jednou povídá myšák: „Zajdeme si do spíže na voňavý sýr.“ A tak myšky šly. Kocourek předl babičce na klíně a myšky při výpravě za sýrem nikdo nerušil. Měly štěstí, babička zapomněla dovřít dveře spíže, takže mohly bezpečně vklouznout dovnitř.
Celý článek »

Daleko, předaleko a kdoví, jestli ne ještě o kus dál, žil kdysi velice mocný čaroděj, který se jmenoval Krutoděj. Nejenže byl tuze zlý, krutý a ke všem nemilosrdný, byl také šíleně ohyzdný a to tak, že svou ošklivostí vystrašil úplně každého až téměř k smrti. Byl postrachem všech živých a sám čaroděj to o sobě moc dobře věděl. Snad právě proto se po určité době převtělil v černožlutého papouška a jen v téže podobě vlétal mezi všechen lid a svou pravou tvář už nikdy nikomu neukázal.
Celý článek »

Jednoho letního rána rozkvetly dvě krásné růže. Ta s červenými okvětními plátky se jmenovala Maruška, ta s bílými okvětními lístky si říkala Janička. Růžičky si rostly ve svých květináčích. Byl večer a růžičky si popřály dobrou noc.

Najednou břink. Hromy a blesky. Začal liják, který růžičky probudil a vylekal. Neměly se kde schovat, jak uchránit své okvětní lístky, a tak byly mokré až po kořínek. Najednou Janička uviděla pootevřený skleník a rychle se do něho schovala. Zavřela dveře a nikoho k sobě nepustila.
Celý článek »

Před mnoha sty lety lidé koně ještě neznali a místo nich používali na práci jen zebry.Nebyly to však takové zebry, jaké dnes jistě všichni znáte ze zoologických zahrad či z obrázků, nebo ze záběrů z Afriky.

Tehdejší zebry byly jen čistě bílé, jako čerstvě napadlý sníh a neměly na sobě, ani jeden jediný černý proužek, natož pruhy po celém těle.
Celý článek »

Byla jednou jedna krásně urostlá lvice, která se jmenovala Eleonora. Narodila se v africké, divoké přírodě, kde se jí už odmalička tuze dobře žilo a byla tam doposud vždycky šťastna.

Čím však byla starší, tím více toužila mít malé mláďátko. Často sedávala na svém oblíbeném skalnatém pahorku uprostřed travnaté savany a pozorovala ostatní lvy. Tolik záviděla všem lvicím jejich krásná, malá lvíčata a zoufale si přála stát se také takovou šťastnou lví mámou, ale neměla tolik štěstí, jako ty ostatní lvice a po svých lvíčatech tak toužila celé roky marně.
Celý článek »

Sedmiletá Helenka seděla ve svém pokoji a okusovala tužku, kterou měla psát domácí úkol. Bylo to povídání na téma Moji přátelé. Helenka při vzpomínce na své kamarády posmutněla. Všichni zůstali v Praze na sídlišti, ve staré škole…

   Sem, do malého městečka k babičce se přestěhovali s maminkou a tatínkem až letos o prázdninách. Rodiče nechtěli nechat babičku samotnou ve velkém starém domě. Babička nebude sama a dcerka bude vyrůstat na zdravějším a klidnějším místě, než jakým je panelové sídliště ve velkoměstě. Helenka se na babičku moc těšila, měla ji moc ráda a městečko se jí také líbilo. Z prázdnin zde, měla krásné vzpomínky…

   Jenže prázdniny skončily a přišlo září a s ním i nový školní rok. Helenka nastoupila do druhé třídy a v ten den začalo také její trápení. Paní učitelka byla veselá a laskavá a Helence padla do oka na první pohled, také učení  jí nepůsobilo žádné potíže. Byla chytrá a zvídavá. Ale hned ten první den si musela sednout sama do lavice. Všechny děti měly souseda, nebo sousedku, jen ona ne. Co se jen navzpomínala na Anetku, svou kamarádku ze školy v Praze…Jak se spolu nasmály, napovídaly a co vymyslely společných skopičin. Tady se neznala zatím s nikým. Babiččin dům byl ještě ke všemu v místě, kde žádné dítě ze třídy nebydlelo. Cítila se tak osaměle a teď má psát sloh o přátelství.. Celý článek »

V jedné velikánské Zoologické zahradě žije malé, zvědavé slůně. Bydlí tam se svou sloní mámou a je tuze neposedné. Jednou se naše slůně rozhodlo, že musí prozkoumat celý výběh a zjistit, kdo bydlí na druhé straně plotu. Když se máma slonice nekoukala, honem utíkalo k okraji výběhu. Tam, na druhé straně, pyšně vykračoval páv.

„Pane páve! Pane páve!“ Volalo slůně přes plot. Páv, se na ně pyšně podíval a pravil.
„Kdepak máš maminku, slůně? Nemělo bys chodit takhle daleko samo.“
Celý článek »

Ve středu jednoho malého městečka stojí staré, vlakové nádražíčko, které bylo obohaceno o jednu zbrusu novou, červenožlutou mašinku. Pan strojvůdce se zaradoval, jak pěkná lokomotiva mu byla přidělena a pomyslil si: „Jé, taková parádní mašinka, já se ale mám! To si mi to bude, panečku, kočírovat, jen co je pravda!“ a už se těšil a nemohl se dočkat rána, kdy bude smět svoji novou mašinku poprvé řídit a povalí s ní rychle, jako vítr po kolejích hurá vpřed! Jenomže se těšil zbytečně, neboť se své pěkné mašinky ráno už nedočkal. V noci se totiž začaly dít na kolejích prapodivné věci! Nová mašinka rázem celá jakoby ožila a začala si dělat, co chce! Usadil se v ní totiž vlakový démon Koleják a začal se chovat, jako by se právě vyklubal z divokých vajec!
Celý článek »