Pohladilo jednou slunce chladnou jarní zem.
Na květinky zavolalo, hola, pojďte ven!
Která z vás má odvahu, vykouknout ven ze sněhu?
Hlásí se ta malinká, malá bílá sněženka.
Pohladilo jednou slunce chladnou jarní zem.
Na květinky zavolalo, hola, pojďte ven!
Která z vás má odvahu, vykouknout ven ze sněhu?
Hlásí se ta malinká, malá bílá sněženka.
Slunce volá na sněženku,
podívej se, jak je venku!
Slunce volá do oken,
děti, haló, pojďte ven!
Ptám se, ptám se, pampeliško
Už si vrabci koupou bříško, už se káča točí,
kde jsi byla pampeliško, od čeho máš oči?
Od slunce, od zlata! Jak jsem se tam zahleděla,
hned jsem byla zlatá celá jako housata.
Pampelišky, povězte mi, podruhé se ptám:
Čím otvírá slunko zemi, kudy pouští jaro k nám?
Žežulky si povídají, že jsou vrátka v jednom háji,
ke vrátkům je zlatý klíč, petr-petr-petrklíč.
Vrby se nám zelenají,
na vše strany rozkvétají,
radujme se, veselme se.
Žežulička v háji zpívá,
zlatohlávek se ozývá,
radujme se, veselme se.
Na jaře, na jaře, čáp jede v kočáře,
hej hopy, hej hopy, hej hopy hop.
Čáp veze sluníčko, točí se kolečko.
hej hopy, hej hopy, hej hopy hop.
Vozilo se na jaře, tralalalalá,
slunce v zlatém kočáře, tralalalalá.
Tralá, tralá, tralalalalá.
Kampak jedeš, sluníčko?
Za tři hory Ančičko.
Přivezu ti zlatý klíč,
jmenuje se petrklíč.
Fialka, fialka modravá,
kdekomu svou vůni rozdává.
Pěkně voní, krásně voní,
jako vloni, jak předloni.
V lese v trávě spinká
bílá konvalinka.
Zvonečky má, nezazvoní,
ale za to krásně voní.
Ťuk, ťuk, co to je?
Ťuk, ťuk, kdo to je?
To kuřátko ve vajíčku,
hledá místo pro hlavičku,
už chce ven.
Kopretiny, kopretina,
všechny stejné, každá jiná.
Fouká větřík, v louce tráva
pod větříkem polehává.
J. Remišová
Malá včelka loukou bzučí,
čmeláček ji létat učí.
Na podběl si sedají,
chutný med si sbírají.