Maminka
je moje Popelka.
Na kolenou třídí
čočku a hrách.
Uvnitř je ale princezna
a celou ji mám rád.
Maminka
je moje Popelka.
Na kolenou třídí
čočku a hrách.
Uvnitř je ale princezna
a celou ji mám rád.
Začínají prázdniny,
nabalíme svačiny,
a za chvíli –
jedeme k cíli.
Celý článek »
Prázdniny už jsou zas tady,
sluníčko a koupání,
ze škol pádí dětí řady,
na koupaliště uhání.
Třešně se už červenají,
sladké jsou, až dech se tají.
Jejich vůně děti láká,
ráno, nebo když se smráká.
Na strašáka nedbají,
třešně rychle trhají.
Jednou se prsty hádaly,
jakou práci dělaly:
palec ten j silný,
ukazováček pilný,
prostředníček nejdelší,
prsteníček nejhezčí
a malíček nejmenší.
U zrcadla z lesní rosy
chlubila se jahoda:
„Tvářičky mám k nakousnutí,
kdopak se mi podobá?”
Pozvala hned na slovíčko
od studánky nezbedu –
kosí kluk slup parádnici
s chutí zrovna k obědu!
Tluču, tluču mák, ale nevím jak.
Povězte mi panímámo, jak se tluče mák.
Aj tak, aj tak, tak se tluče mák.
Na ty dobré koláče, které máma upeče.
Slunce klimbá za mraky
přimhuřuje víčka.
Liják dělá zázraky –
kvetou paraplíčka.
Klikatá je pěšinka
na louce i v lese,
po ní ježek bodlinka,
velký náklad nese.
Pro Jeníka jablíčko,
pro Zuzanku jrušku,
spočinu si malinko,
dá to řádnou fušku.
Máme doma kamarádku.
Zmáčknu knoflík – mluví.
Chci se dívat na pohádku,
je to program druhý.
Máme doma bedýnku,
hraje, zpívá, povídá.
Zavolejte Krystýnku,
ať se taky podívá.