Medvěd tančí, k tomu bručí,
medvíďátka tančit učí.
Medvěd tančí, ztratil boty,
medvíďata učí noty.
Táta tančí, hlavou kývá,
maličký se na do dívá.
Medvěd tančí, k tomu bručí,
medvíďátka tančit učí.
Medvěd tančí, ztratil boty,
medvíďata učí noty.
Táta tančí, hlavou kývá,
maličký se na do dívá.
U rybníka po kraji
žábě nožky klouzají,
ale potom hop a hop
přes trávu a přes příkop.
Ale běda dál se nedá –
je tu čáp, už zobák zvedá!
Skákej žábo, co máš sil,
aby tě čáp nechytil!
Ještě skok – ten největší –
ve vodě jsi v bezpečí.
Žížalička leze líně,
do kolečka po pěšině.
Lezla, lezla to si dala,
na uzel se zavázala.
Halí, belí, koně v zelí
a hříbátka v petrželi.
A kravěnky jak panenky,
šly se koupat do voděnky.
Leze, leze šneček,
veze si domeček.
Copak se to asi stalo,
co ho tolik polekalo?
Šiška spadla.
Spadla štika do rybníka,
byl tam kapr, ten ji lapl,
byl tam mlok, ten ji spolk.
Čimčarara, čim, čim, čim,
že je zima, to já vím,
moje šaty z peříčka
profoukala zimička.
Čimčarara, čim, čim, čim,
hodné děti poprosím,
schovávejte drobečky
pro ubohé vrabečky.
Zob, zob, zrníčka
přinesla vám slepička.
Rády vy se nazobáte,
vůbec se tu nehádáte.
Puťa, puťa, puť
přeji dobrou chuť!
Zrnka zobte zoby zoby,
když nebudou – máma hodí.
Běží, běží kuřátka,
naplňují volátka.
Jejich máma slepice,
zrníček má tisíce.
Použití při pohádce Devět kuřátek – pohybově ztvárnit.
Ježek leze houštinou,
ohání se bodlinou.
Nikdo na něj nemůže,
píchl by se do kůže.
Bodliny má tuze ostré.
Nevěříte? Jen to zkuste!
Myška, žabka, zajíček
našli v poli domeček.
Prosil pejsek čmuchálek,
že nechce doma zahálet.
Rád si hraje s kamarády,
že chce bydlet s nimi tady.
Tak si spolu v domku žili
ani se tam nezlobili.
Avšak jednou takhle večer
venku velký medvěd brečel.
Chtěl jít také za nimi.
Prý jim tu hru závidí.
Zvířátka ho zvala dál,
aby se nic nebál.
Jen však svoji tlapou vkročil,
ani se tam neotočil,
prásk a celý domek spad,
nemají už kde teď spát.