Andělé zpívají na nebi,
čerti brblají v pekle.
Mikuláš chodí po zemi
a děti si hrají v teple.
Andělé zpívají na nebi,
čerti brblají v pekle.
Mikuláš chodí po zemi
a děti si hrají v teple.
Všem zajícům, na mou duši,
vždycky v zimě mrznou uši.
Závidí nám velice
kulichy i čepice.
Louskáme vlašské oříšky,
co leží v misce na ovoce.
Pak schováme si skořápky,
budou z nich dobré kocábky
na Vánoce.
To dáme do nich zapálené svíčky
a přivřenými víčky
budem přihlížet,
kdo první
v moři umyvadla
obepluje svět.
Přišly zase po roce…
Kdo?
No přece Vánoce!
Po jehličí zelené,
po cukroví pečené.
S kmotrem kaprem ve
vaně…
Těšili jste se na ně?
K vánocům si přejí psíci
metr dlouhou jitrnici,
mísu párků, ranec kostí
a tlačenku pro své hosty.
Nikdo z nich si nepřipustí,
že pak možná budou tlustí.
Z mraků tiše chumelí,
vločka k vločce sedá,
les už není zelený
a pole jsou hnědá.
Je běloučký čas vánoční,
čas cukroví a jmelí,
čas dárků,
co jsou za skříní –
anebo pod postelí.
Mrzne a chumelí,
čerti se žení,
zajícům v lese
moc do smíchu není.
Proto si musí hned,
když přijdou z procházky,
očistit od sněhu
uši i ocásky.
Kapr leží ve vaně,
vypadá moc naštvaně.
Hodně vody má prý rád,
nechce se jen sprchovat.
Prskavka prská,
určitě nás nechválí.
Obrali jsme čokoládu,
ozdoby tam nechali.
(Ruka je volně položená na desce stolu dlaní dolů; postupně se zdvíhají a v rytmu slabik ťukají do stolu palec až malíček. – Ruce lze vystřídat, lze také ťukat současně obouruč. )
Táta dupe: Dupy, dup.
Máma cupe: Cupy, cup.
Babka šlape: Šlapy, šlap.
Děda klape: Klapy, klap.
Vnouček ťape: Ťap, ťap, ťap.
Dupy – dup, cupy – cup,
šlapy – šlap, klapy – klap,
ťap – ťap – ťap.