Brouček malý v trávě, (děti lezou “po čtyřech”)
převalil se právě. (převalí se na záda)
Teď se zvednout nemůže, (houpou se na zádech – tzv. kolébka)
sám si, děti, pomůže! (vyhoupnou se na nohy a bez pomoci rukou vyskočí)
Brouček malý v trávě, (děti lezou “po čtyřech”)
převalil se právě. (převalí se na záda)
Teď se zvednout nemůže, (houpou se na zádech – tzv. kolébka)
sám si, děti, pomůže! (vyhoupnou se na nohy a bez pomoci rukou vyskočí)
Běžela liška po ledu,
ztratila klíček od medu.
Kdo ho má, ať ho dá,
ať se liška nehněvá!
Byla jedna bublina (Děti jsou v kruhu těsně u sebe a drží se za ruce)
bublila se, bublila. (kruh se pomalu zvětšuje)
Jak tak rostla, místo jídla pojídala vodu z mýdla. (děti se pustí a napodobují, jak bublina jedla)
Práásk a praskla! (kruh se rozbije a děti zůstanou na zemi)
To máš z toho, žes mi ani nenabídla. (v kleče bublině domlouvají)
Dva mrazíci – uličníci,
pod střechou si hráli.
Houpali se na rampouchu,
všemu se jen smáli.
Sněhulák je panáček, (ukazujeme “stříšku nad hlavou”)
má na hlavě plecháček. (poklepeme si rukou o hlavu)
Místo očí uhlíky (ukazujeme oběma rukama na oči)
a až dolů knoflíky. (jednou rukou naznačujeme řadu knoflíků)
Chodí, chodí bos, (tři velké kroky na místě)
má červený nos! (náznak velkého špičatého nosu)
Přišli domů trpaslíci,
koukají se po světnici.
-Kdo mi ustlal postýlku?
-Kdo mi vypral košilku?
-Kdo mi umyl misku, lžičku?
-Kdo navařil polívčičku?
-Kdo nám tady uklidil?
Ani smítko nevidím.
-Já Sněhurka, já to byla,
já jsem v lese zabloudila.
-Máme doma pomocnici,
uklidila ve světnici,
tralala, tralala,
uvařila, vyprala!
Trojúhelník, kýho výra,
vypadá jak kousek sýra
nebo značka “přednost dej”,
čekej, nikam nespěchej.
Pojďte, děti, malovat,
každý co má nejvíc rád.
Všechny děti v malé chvíli
kreslí chaty, domy, vily,
nová auta v garáži,
slnečníky na pláži,
televize, počítače,
pokojíčky, plné hraček.
Teď se vzadu někdo hlásí,
ruku rukou podpírá si.
“Co to kreslíš, milý Vítku?”
“Slunce, trávu, žlutou kytku,
rozkvetlý strom, modré nebe,
tátu, mámu, sestru, sebe,”
Strejda s tetou si nás pletou
a náš tatínek podle znamínek
pozná Aničku nebo Haničku.
Jenom maminka nemá znamínka,
v kolébce nás rozpoznala,
ještě když nás kolébala.
Naše kočka strakatá,
ta má hezká koťata.
Ráno vstanou z pelíšku,
protáhnou se trošičku.
Kočka s nimi procvičí,
všechny cviky kočičí.
V zahradě pak pod jabloní,
za ocáskem se tam honí.
Kdopak by to jenom řek,
rychlejší je ocásek.
Koťata to nebaví,
tak si lehnou do trávy.