Jeden, druhý, třetí,
vzhůru draci letí.
Smějí se jim ptáci:
Kampak, páni draci?
I ten šprýmař letadlo
za bříško se popadlo:
Kdo dřív, milý draku,
až tam do těch mraků?
Hned bych přijal sázku,
kdyby nedržel mě dole
Honzík na provázku.
Jeden, druhý, třetí,
vzhůru draci letí.
Smějí se jim ptáci:
Kampak, páni draci?
I ten šprýmař letadlo
za bříško se popadlo:
Kdo dřív, milý draku,
až tam do těch mraků?
Hned bych přijal sázku,
kdyby nedržel mě dole
Honzík na provázku.
Padá k zemi zlatý list,
vítr si v něm začal číst.
A než přečet všechny listy,
list mu spadl do studánky.
Přes vysoké stromy září slunce,
jak drahokam na korunce.
Muchomůrka v trávě sedí,
Koukněte se, jak si medí.
K podzimu patří také drak,
který vyletí až do oblak.
Žlutá, hnědá, červená,
co to asi znamená?
Je to podzim a s ním ptáci,
do Afriky zas se vrací.
Nám však není ještě zima,
s babím létem je nám prima.
Jestli umíš dobře číst,
strom ti jednou pošle list.
Pošle ti ho po vánku
jako psaní na stránku.
Nebudou v něm písmena,
ani barva zelená.
Jenom vrásky, jenom žluť,
budou šeptat: “Při mně buď,
až zůstanu na zemi
stát s holými větvemi!”
Prší, prší, voda kape,
starý medvěd bláto šlape,
zatočí se kolečka
a stočí se do klubíčka.
Odkud ten vítr fouká?
Ze sítě od pavouka.
Odkud ten vítr vane?
Z polí od hrušky plané.
Odkud ten vítr duje?
Ze skal od černé sluje.
Odkud ten vítr fičí?
Ze smrčin od jehličí.
Odkud ten vítr hvízdá?
Z lesů od svého hnízda.
Ťuká, ťuká deštík
na červený deštník.
Ťuká, ťuká prstíkem,
co je pod tím deštníkem?
To jsem já, panenka,
točí se mi sukénka.
To jsem já, panáček,
zmáčí se mi můj fráček.
Já tě nechci kapičko,
já mám radši sluníčko.
Ťap, ťap, ťapy, ťap,
ťape voda pod okap.
Vezmu deštník, klobouk, boty.
Budu ťapat taky tak.
Sluníčko se rozloučilo
s kytičkami, s travičkou,
na cestu jim zamávalo
paprskovouo ručičkou.
Jděte všichni honem spát,
musím podzim přivítat.
Foukej, foukej, větříčku,
shoď mi jednu hruštičku.
Shoď mi jednu nebo dvě,
budou sladké obě dvě.