Karkulka jde sama lesem,
cestou, která voní vřesem.
Co chvíli na bobek sedá,
copak asi v trávě hledá?
Celý článek »
Karkulka jde sama lesem,
cestou, která voní vřesem.
Co chvíli na bobek sedá,
copak asi v trávě hledá?
Celý článek »
Únor měsíc karnevalu,
radosti a smíchu.
K tanci vyzval král i šašek
pohádkovou vílu.
Haló pane karnevale,
račte dále, račte dále.
Elce pelce do pekelce,
rolničky a kotrmelce. Celý článek »
Červená čepička,
čiperná holčička,
přešla kus lesíčka.
Dobroty v košíčku,
trhala kytičku
pro svoji babičku.
Tu však vlk sežral,
na stáří nedbal.
Myslivec přišel,
chrápat ho slyšel.
Do břicha kámen,
žízeň a ámen.
Víla Klárka z lesní loučky,
co zná všechny holky, kloučky,
natrhla si sukýnku,
šitou z hvězdných plamínků.
Celý článek »
V hustém lese pod jehličím, schovává se potichu,
lesní skřítek jménem Kolous, je vždy plný ostychu.
V noci spinká pod peřinkou, šitou z lučních kvítků,
pod hlavičkou polštář z mechu, toť postýlka skřítků.
Celý článek »
Děti: Draku, ty jsi vážně drak?
Drak: Hudry, hudry, je to tak.
Děti: A máš zuby dračí?
Drak: Mám dva. Ty mi stačí.
Děti: A co těmi zuby jíš?
Drak: Princezen mám plnou spíž.
Děti: I ty lháři! Každý to ví, že jsi jenom papírový.
(Děti se střídají v rolích draka a chlapečka nebo holčičky, poslední verš vždy říkají všichni.)
Kdybych měl rybářskou třpytku,
ulovil bych si zlatou rybku.
Zeptala by se: “Co si budeš přát?”
Řekl bych: “chci si s tebou hrát.”
Divila by se: “Ty nechceš velký hrad?.” Celý článek »
V rybníce světnice,
po stranách police,
barevné hrníčky,
pokličky, dušičky.
Zelený pán
není tu sám.
Okoun, štika, kapr,
věrný jeho bratr.
U mlýna to pěkně klape,
ze šosu mu voda kape.
Devět hlav a devět tlam,
princezničky baští sám.
Chtělo by to Honzíka,
jinak všechny spolyká.
Devět žhavých jazyků
pálí holky za zvyku.