Nikomu není tak dobře,
jako čertům v pekle!
Dříví nikdy nekupujou
a sedají v teple!
Nikomu není tak dobře,
jako čertům v pekle!
Dříví nikdy nekupujou
a sedají v teple!
Jak vypadá Ježíšek?
Má opravdu kožíšek?
Kolik je mu asi let?
Jeden, dva, tři, čtyři, pět?
V čem roznáší dárečky?
Zdobí také stromečky?
Chodí nebo přiletí?
Čím se liší od dětí?
Třeba podle svatozáře?
Proč se nikdy neukáže?
Andělé zpívají na nebi,
čerti brblají v pekle.
Mikuláš chodí po zemi
a děti si hrají v teple.
Louskáme vlašské oříšky,
co leží v misce na ovoce.
Pak schováme si skořápky,
budou z nich dobré kocábky
na Vánoce.
To dáme do nich zapálené svíčky
a přivřenými víčky
budem přihlížet,
kdo první
v moři umyvadla
obepluje svět.
Přišly zase po roce…
Kdo?
No přece Vánoce!
Po jehličí zelené,
po cukroví pečené.
S kmotrem kaprem ve
vaně…
Těšili jste se na ně?
K vánocům si přejí psíci
metr dlouhou jitrnici,
mísu párků, ranec kostí
a tlačenku pro své hosty.
Nikdo z nich si nepřipustí,
že pak možná budou tlustí.
Z mraků tiše chumelí,
vločka k vločce sedá,
les už není zelený
a pole jsou hnědá.
Je běloučký čas vánoční,
čas cukroví a jmelí,
čas dárků,
co jsou za skříní –
anebo pod postelí.
Kapr leží ve vaně,
vypadá moc naštvaně.
Hodně vody má prý rád,
nechce se jen sprchovat.
Prskavka prská,
určitě nás nechválí.
Obrali jsme čokoládu,
ozdoby tam nechali.
Štěstí, zdraví, pokoj svatý vinšujeme vám,
nejprv pánu hospodáři, pak vašim dítkám!
Zdaleka se béřeme, novinu vám neseme,
co jest se nám přihodilo v městě Betlémě.
Narodil se tam synáček, posílá mě k vám,
byste mu koledy dali – však já mu ji dám;
chlebíčka nechce bráti, nakrmila ho máti;
radš tolárek neb dukátek máte poslati.
Pěkně prosím, odpusťte mi, nemám tu kdy stát,
ještě musím do Betléma dítko kolíbat;
dítko je to bohatý, v nebi vám to zaplatí;
že se budete po smrti s ním radovati.