Vločky, vločky, bílé peří, blázen každý, kdo vám věří!
Bílé vločky, hvězdné nebe, sotva spadnou, už nás zebe.
Vločky, vločky, ach, to láká, postavit z vás sněhuláka!
Vločky, vločky, jak jste hbité, škoda, že se rozpouštíte!
Vločky, vločky, bílé peří, blázen každý, kdo vám věří!
Bílé vločky, hvězdné nebe, sotva spadnou, už nás zebe.
Vločky, vločky, ach, to láká, postavit z vás sněhuláka!
Vločky, vločky, jak jste hbité, škoda, že se rozpouštíte!
Zima, zima, zimička hází bílá peříčka.
Děti si je chytají, koule si z nich dělají.
Sněhuláci, ti se mají,
nekašlou a nekýchají,
i když kmotru Meluzínu
pozvou ráno na hostinu.
Kreslím si, jak padá sníh
na pole a na cesty.
Sněhuláka kreslím též
bez kabátu bez vesty.
Mrazík cení zoubky,
Chtěl by do chaloupky.
Co dovede, to my víme,
Dovnitř si ho nepustíme.
Ať maluje pěkně zvenku
Bílé květy na okénku.
Leden, leden,
přikryl vodu ledem,
a kde včera byly louže,
tam to dneska pěkně klouže.
Tři bílé koule na sobě
a mrkev místo nosu.
Uhlíky – knoflíky v zásobě,
aby se líbil i kosům.
Sněží,sněží,
bílé peří,
vločka k vločce
pírko k pírku,
sníh je tady zachvilenku.
Stěžují si sněhuláci,
zajíci jsou darebáci!
Přišli v noci, tma jak v pytli,
dobrou chuť si tiše špitli.
A jaképak kdesi, cosi,
všem nám snědli z mrkve nosy.
A než zmizli hupky, hopky,
nechali tam ještě bobky.
Vzal sněhulák sněhulačku
O půlnoci na klouzačku.
Na rybníce za chvilku
Tancovali čtverylku.
Pozdě k ránu u zatáčky,
Viděl jsem dva sněhuláčky.
Dávno už se nesmějí,
Hledají noc v závěji.