Naše kočka Růžena
pořád dělá ramena.
Důležitě drápky tasí,
když jí cestu zatarasí
kočičí kluk Teodor
místních kocourů to vzor. Celý článek »
Naše kočka Růžena
pořád dělá ramena.
Důležitě drápky tasí,
když jí cestu zatarasí
kočičí kluk Teodor
místních kocourů to vzor. Celý článek »
Já mám doma kvočnu,
nevím, co si počnu,
nemůžu vědět,
bude-li sedět. Celý článek »
Náš kocourek bělovousek
je ho ještě malý kousek,
ale práci všude shání
od rána až do klekání. Celý článek »
Stará husa domů klusá, nese nákup těžký,
posadí se k odpočinku, na dva spící ježky.
Ó je jé, ó je jé,
než se husa naděje,
než si přečte noviny,
má v zadečku bodliny.
Houpala se s kočkou kočka,
přivíraly slastně očka.
Říkaly si: „Milá paní,
viďte, není nad houpání.“
Prask jim provaz,
jaký div,
skoulely se do kopřiv.
Ptal se kocour kočky,
zač je kilo čočky.
Kočička to nevěděla,
staré myši ptát se chtěla.
Marně ji však hledala,
myška se jí schovala.
Bílá husa buclatá
vyseděla housata
Měla žlutý kabátek,
na všední den, na svátek.
Kejhá, štípe, syčí,
na své děti křičí:
pojďte za mnou, poslouchejte,
na vše kolem pozor dejte.
Voda teče, břehy šumí,
housátka už všechno umí.
Naše kočka strakatá
ta má hezká koťata.
Ráno vstanou z pelíšku,
protáhnou se trošičku,
kočka s nimi procvičí,
všechny cviky kočičí.
V zahradě pak pod jabloní,
za ocáskem se tam honí.
Kdo pak by to jenom řek,
rychlejší je ocásek.
To koťata nebaví,
tak si lehnou do trávy.
Halí, belí, koně v zelí
a hříbátka v petrželi.
A kravěnky jak panenky,
šly se koupat do voděnky.
Zob, zob, zrníčka
přinesla vám slepička.
Rády vy se nazobáte,
vůbec se tu nehádáte.
Puťa, puťa, puť
přeji dobrou chuť!
Zrnka zobte zoby zoby,
když nebudou – máma hodí.
Běží, běží kuřátka,
naplňují volátka.
Jejich máma slepice,
zrníček má tisíce.
Použití při pohádce Devět kuřátek – pohybově ztvárnit.