Hejno ryb se dneska k ránu,
prohánělo v oceánu.
Osmy rybích děťátek,
pluje domů nazpátek.
Hejno ryb se dneska k ránu,
prohánělo v oceánu.
Osmy rybích děťátek,
pluje domů nazpátek.
Koho by to napadlo,
že má žába zrcadlo.
A bez větších potíží,
pořád se v něm prohlíží.
Že tu želvu nedoženu? Že tu želvu doženu!
Že tu želvu želvovatou, že ji odtud vyženu!
Jedna malá chobotnice koupila si tužku,
že nakreslí svého brášku, jenže to dá fušku.
Protože má chapadla tak jí tužka klouže,
místo bášky na obrázku je jen velká louže.
Autor: J. Štýchová
Žába leze po žebříku Napodobujeme lezení nahoru
Natahuje elektriku Rozhazujeme ruce do stran
Nejde to, nejde to Kroutíme rukama
Necháme to na léto Tleskání
Leze žába po žebříku, (napodobujeme ručkování – lezení po žebříku)
natahuje elektriku, (ruce – pěstičky – odtahujeme a zpět k sobě)
nejde to, nejde to, (pěstičky povolíme, otáčíme dlaněmi – ne)
necháme to na léto. (několikrát tleskneme)
Rybičko, rybičko,
proč jsi tak němá,
proč tvoje písnička
slovíčka nemá?
Nemluvíš, nezpíváš,
jsi jako voda,
co vidíš, nepovíš,
a to je škoda.
Žabička zelená – melodie jak Travička zelená
Žabička zelená, z jara vždycky blažená.
Pohyb ze strany na stranu
Vypere si košiličku
Pohyb jak praní prádla
Usuší ji na sluníčku
Ruce nad hlavu (jak ke sluníčku)
Kvaky, kvaky, kvaky, kvak
Podupy
Je to žabky, je to tak.
Otočka
Sedí žába v rákosí,
tahá myšku za vousy.
Myška píská,
žába výská.
Kuňky, kuňky, kuňk,
do vodičky žbluňk.
Na pláži se děti hrají
plno písku tady mají.
Hrad si z písku postavily
trvalo to jenom chvíli.
Pak se zase opalují,
s balónkem si pohazují,
na lehátku plavaly
a vlny je houpaly.
Velká ryba zuby cení,
děti jsou moc vyděšení.
Žraloka hned poznaly,
radši z vody spěchaly.