Obědvala veverka
oříšky i jadérka,
na pasece rostla bedla,
tu veverka také snědla.
Obědvala veverka
oříšky i jadérka,
na pasece rostla bedla,
tu veverka také snědla.
Běží myška po strništi,
dvě myšátka za ní piští,
nad nimi se vznáší drak,
kaboní se jako mrak.
Polámal se mraveneček, ví to celá obora,
o půlnoci zavolali mravenčího doktora.
Doktor klepe na srdíčko, potom píše recepis,
třikrát denně prášek cukru, bude chlapík jako rys.
Dali prášky podle rady, mraveneček stůně dál.
Celý den byl jako v ohni, celou noc jim proplakal.
Čtyři stáli u postýlky, pátý těšil: Neplakej!
Zafoukám ti na bolístku, do rána ti bude hej.
Zafoukal mu na ramínko, pohladil ho po čele,
hop! A zdravý mraveneček ráno skáče z postele.
Kam pospícháš, želvičko!
Na salátek Aničko.
Vystrč hlavu, želvičko,
rozhlédni se maličko.
Želvička ta poslušná je,
pomalu se protahuje.
Hlavu, nohy, celé tělo,
vzhůru – dolů,
vpravo – vlevo.
Skáče bleška po písku,
hledá, kdo je na blízku.
Kdo nejede na koni,
toho bleška dohoní.
Alík leží na bříšku, hop
a má blešku v kožíšku.
Co to ťuká v našem lese,
ťuky, klepy, ťuky, klep?
Ať to ťuká, nebojte se,
je to datel, drvoštěp!
Co se to tu děje v trávě?
Brouček narodil se právě.
A jak roste, umíní si,
do nebe, že zaletí si.
Vylít vzhůru, ještě, ještě,
srazila ho kapka deště.
To je on, malý slon,
Co se učí na trombón.
Zvedá chobot jako trombón,
zatroubí, když dáš mu bonbón.
To je on, malý slon …
Šla veverka na jahody,
utíkala kolem vody.
Jahody se rozsypaly,
do studánky napadaly.
Běž panenko běž,
veverušku těš.
Leze kočka přes vrata
za ní čtyři koťata –
ty, a ty, a ty, a ty
A to páté, Benjamínek,
protáhlo se pod vraty.