V černém lese, zvaném Hůrka,
červená se muchomůrka,
červená se, moc se stydí,
že ji soused hříbek vidí.
(Míša)
V černém lese, zvaném Hůrka,
červená se muchomůrka,
červená se, moc se stydí,
že ji soused hříbek vidí.
(Míša)
Podzim vchází do dveří,
žloutne listí, den se krátí,
nikdo ani nevěří,
že už krásné léto končí,
podzim vchází do dveří.
Ze stromů se hrušky smějí,
jablíčka jsou červená,
podzim, ten z nás pro každého
na zahradě něco má. Celý článek »
Dnes je hustá mlha,
ale už se trhá.
Už se třepí, už se páře,
sluníčku jsou vidět tváře.
Kampak jdete, pane ježku,
že se vás tak ptám?
Na hrušky a na jablíčka
na zimu je uschovám.
Napíchnu je na bodliny,
budu to mít za chvilku,
tak já běžím, nashledanou,
pozdravujte maminku.
Nejlepší malíř je podzim…
Štětce nemá! Maluje.
To ti mámo, povím
s barvičkami čaruje.
Já chci také čarovat,
draka budu malovat.
Otec má tisíce synů,
každému čepici sjedná a sobě nemůže.
Dovedeš to jako podzim
radovat se z barviček?
Půjčil si je od sluníčka,
a posledních kytiček.
Rozdával je trávě, stromům,
také šípkům na keři,
ať se dobře kolem dívá,
kdo mi to teď nevěří.