Strojvedoucí, ten se snaží,
vždy dojet včas na nádraží.
Umí dobře řídit vlak,
je to prostě kabrňák.
Strojvedoucí, ten se snaží,
vždy dojet včas na nádraží.
Umí dobře řídit vlak,
je to prostě kabrňák.
Loni byla velká zima
letos přišla zas,
do tváří nás štípe
jinovatka, mráz.
Slaneček má ženu slánku,
had má ženu hadici,
major zase majoránku
a krab – ten má krabici.
Koukněte se na cvalíka,
jak si pěkně tik-tak tiká.
Chviličku si nepoleží,
stále kupředu jen běží.
Uhání jak na koni
čas prý zkrotí, dohoní.
Pasou se kravičky na stráni,
kolem se telátka prohání,
slunce se jen usmívá,
otec býk je ohlídá. Celý článek »
Smaragdová očička,
ta má naše kočička,
mluví řečí kočičí,
vrní, nebo zakřičí. Celý článek »
Hráli si motýli na honěnou,
plácali se křidélky: “poleť za mnou!”,
okolo kytičky, okolo klásku,
přitom si vyznají potají lásku. Celý článek »
Klokánek má špatný den
a nikdo to nezmění.
Zlobil. Nesmí z kapsy ven.
Má domácí vězení.
Na rozkvetlé louce modravých zvonečků žila víla Zvoněnka. Sukýnku měla zvonečkově modrou, smála se jako rozhoupané zvonečky a voněla stejně krásně, jako tato květina. Byla šťastná a rozesmátá. S východem sluníčka běhala po louce a klinkala na zvonečky. Tančila při jejich zvonivé hudbě a zpívala do rytmu. Byla při tom roztomilá a hezká jako kytička. Na téže louce, ale na druhém konci, dole u potůčku, bydlel skřítek Nikýtek. Zvoněnku neznal, jelikož tak daleko ho jeho malé nožky nikdy nedonesly. Žil poklidně a staral se, aby Celý článek »