Všichni kmotři, všechny tety
roztáčejí piruety,
kreslí smyčky do ledu
já to taky dovedu!
Všichni kmotři, všechny tety
roztáčejí piruety,
kreslí smyčky do ledu
já to taky dovedu!
Byl jednou jeden zámožný rychtář, který se staral o město Pardubice. Měl všechno vzácné, a tak chtěl i vzácného koně, proto se rozhodl, že ho pojede hledat do ciziny.
Jel do daleké země, kde se pasou stáda divokých koní. Když dorazil na místo, uviděl stádo krásných koní, ale ani jeden pro něho nebyl dost vzácný. Popošel kousek dál, na mýtině uviděl koně se zlatou hřívou. Rychtář údivem nemohl ani dýchat a zvolal: Celý článek »
Byla, nebyla, jedna malá vesnička někde uprostřed Evropy. Její jméno není až tak důležité, zato jeden z příběhů, který se tam stal, je hodně významný – především pro vás, pro děti. Tak se hezky posaďte, budu vám vyprávět příběh o Prvním vánočním dárku.
Celý článek »
Uprostřed hlubokých lesů a skal, které člověk ještě nikdy neprozkoumal, existuje malá země, kde nežijí lidé, nýbrž poníci a koníci všeho druhu. Není to země ani malá, ani velká, ani bohatá, ani chudá. Ale stejně, jako v lidském světě, i tam existuje spousta pravidel a zákonů, jejichž porušení musí být potrestáno.
Celý článek »
Žili, byli v jedné chaloupce dědeček a babička. Dědeček byl velice mlsný a jednoho dne povídá. Babičko, prosím tě, neusmažila bys mně zase koblížky? Umíš je takové dobré, sladké. Babička povídá: „Ráda bych ti dědečku usmažila koblížky, ale máme v komoře už jen zbytek mouky.“ „Tak mně usmaž alespoň jeden koblížek.“ Prosil dědeček. A tak babička udělala dědečkovi jeden maličký koblížek. A protože byl ještě horký, dala ho na okno, aby vychladnul.
Celý článek »
O založení Karlových Varů už psalo mnoho slavných i méně slavných autorů. Pojďme se seznámit s legendou, kterou zachytil renesanční lékař Dr. Fabian Sommer, rodák z Karlových Varů ve své knize o užívání karlovarských vod z roku 1571:
Celý článek »
Pohádka o domečku, který chtěl mít nožičky
(motivační pohádka k nácviku říkanky pro děti)
Byl jednou jeden domeček a ten vám byl děti moc a moc smutný. A jestlipak víte, proč? Byl smutný proto, že neměl nožičky! Nebavilo ho totiž stát pořád jen na jednom místě a vidět stále ty samé věci kolem sebe. Stejné stromy na zahradě i stejnou branku, kterou denně chodili obyvatelé domečku – děti, táta a máma.
Celý článek »
V paměti obyvatel zůstával Tachov jako město klášterů a řeholních řádů. Už za časů kněžny Drahomíry ležel v údolí nedaleko města veliký černý kámen. Scházeli se u něj pohané a přinášeli obětiny svým bohům. Leč i sem se rozšířila křesťanská víra. Právě tady se rozhodli mniši postavit svůj klášter. Stavba ještě nebyla dokončená, když se u kamene začalo během noci objevovat čtrnáct světýlek. Svou mihotavě modrou září osvětlovala celé okolí. Proto se u kamene začali scházet místní obyvatelé, přicházeli i křesťanští poutníci, až zde mniši z kláštera začali sloužit večerní pobožnosti. V kraji ovšem bylo nemálo pohanů, kteří se nové víře bránili.
Celý článek »
Do jedné malé vesničky přijely jednoho krásného letního dne kolotoče. „Co na takových kolotočích bývá? Co tam můžeme vidět?“ (děti odpovídají a zároveň některé kolotoče ukazujeme. Houpačka – houpeme se na zádech, řetízkový kolotoč – dvojice se chytnou za ruce a několikrát se otočí, horská dráha – uděláme hada a jedeme po třídě, v dřepu, ve stoje, nahoru, dolů, atd.)
Celý článek »
Nikdo mu neodolá! Po smrti svého otce zdědí mladý mlynář kocoura. Není to však jen tak nějaké obyčejné zvíře – umí mluvit a vykračuje si po světě v botách! A kocourova vynalézavost, výmluvnost i další talenty jsou zcela k službám jeho novému pánovi.
Ten je bude potřebovat, protože se zamiloval do princezny Manon a v cestě mu stojí celá řada překážek…
Celý článek »