Pekař nosí housky v městě, kominík mu stojí v cestě.
Jdi mi z cesty, kominíku, zabílím tě na nosíku!
Jdi mi z cesty, pekaři, začerním tě na tváři!
Pekař nosí housky v městě, kominík mu stojí v cestě.
Jdi mi z cesty, kominíku, zabílím tě na nosíku!
Jdi mi z cesty, pekaři, začerním tě na tváři!
Žvatlá želva blažená, že má žemle Božena.
Žampióny, žlutý žloutek, pažitku – to je pochoutek.
Kromě fořtmistra mělo polesí Klokočka v minulém století ještě jednoho démona, který strašil lidi. A to bílého jelena velikosti malého koně. Jedno bylo jisté, když návštěvník lesů nedostal výprask od fořta, stalo se tak od jelena, který dokázal i k smrti člověka utýrat.
Přihodilo se jednou, že vyděsil dva chlapce jdoucí z Bílé hlíny a nesoucí nůši švestek. I když jeden hleděl doprava a druhý doleva a pelášili, aby nebyli překvapeni, a málem už se radovali, že jsou z lesa venku. Dokonce se už dali do zpěvu, když ve stráni cosi zapraskalo. Hup a obávaný jelen byl takřka u nich. Nůše se švestkami byla hned na zemi.
Ještě štěstí, že na dosah byl Celý článek »
Žába žábě ukáže, že prý kuňkat dokáže.
žabák, který v louži ležel, hned k těm žábám kuňkat běžel.
Žížala tu líně běží, potom na pažitě leží
a má kůži béžovou, vyžehlenou – jak novou.
Ježek, ježek, ježatý honem běží do chaty.
Volá paní ježatá, jen ať ježek nechvátá.
Ježek v žitě na pažitě leží hbitě – důležitě.
Na procházku jdou hvězdičky
(chůze ve dvojicích)
a drží se za ručičky,
(chůze ve dvojicích)
Celý článek »
Šiju, šiju košilku, ušiju ji za chvilku.
Pak ušiju kabátek naší Dáši na svátek.
A co ještě? Plášť do deště.
Na stříbrné řece v létě sluníčko si hraje,
střípky vody dětem hází, střechy pozlacuje.
Sluníčko zachází za hory,
pasáci pečou brambory.
Sluníčko zachází za kostel,
pasáci lezou na postel.