Začal dneska v kalendáři
ještě letní měsíc září.
Děti malé, i ty větší,
na dnešek se hodně těší.
Celý článek »
Začal dneska v kalendáři
ještě letní měsíc září.
Děti malé, i ty větší,
na dnešek se hodně těší.
Celý článek »
Malé kotě sedí v botě,
tiše kouká na pavouka,
jak si v bytě dělá sítě.
Kutná Hora je opředena nejen bohatou historií a architektonickými skvosty, ale také spoustou pověstí, vykládajících v různých variantách kutnohorské zvláštnosti, taje a záhady. V následujících řádcích uvádíme poměrně málo známou pověst o vzniku kutnohorského stříbra. Text je převzat z útlé knížkyA. Ptáčka a A. Šebánka Kutnohorské pověsti, vydané tiskem a nákladem Karla Šolce v Kutné Hoře někdy kolem roku 1910. Třemi hřbety, o nichž je v pověsti zmínka jsou míněny kopce Kuklík, Sukov a Kaňk. Celý článek »
Zakladatelem osady byl zeman Kuno. Byl postavy statné, mysli hrdinné a mravů ušlechtilých. Pro tyto dobré vlastnosti oblíbil si jej zeměpán a daroval mu rozsáhlé statky, na nichž si Kuno vybudoval pevný hrad. Za těch časů byl náš kraj pokrat hustými lesy, v nichž číhávaly zálohy českého a moravského vojska na Maďary. Tehdejší lesy byly mohutné, věkovité a sahaly přes vrchy derflanské až k mařaticům. Kuno měl zde pro sebe i pro své poddané dostatek zvěře i dřeva na stavbu. Celý článek »
Petříkovi bratři chodí jak se patří.
Petřík v řadě třetí, nepořádně letí.
Podle starých letopisů a vzpomínek pamětníků bývala dříve i ta povětrnost jiná. Panovaly krutější zimy se sněhem po pás a mrazy, až stromy pukaly, a tak žhavá léta, že lidé vedrem omdlévali a na troud vyprahlé lesy se samy vznítily. Byly tak urousané roky, že obilí nastojato hnilo, a naopak zase tak suché, že ozimy uschly a jař vůbec nevzešla.
Celý článek »
Punčocháče jsou dva hadi,
neumím je zkrotit sám,
mamka vždycky nejdřív radí,
pak cpe nožky tam i tam.
Celý článek »
Švec šije šídlem boty, ušije je do roboty,
ševcová mu pomáhá, šijí šídlem oba dva.
Šijí boty, šijí perka, ponesou je do Šumperka.
Švec si je dá do nůše, na trh s nimi pokluše.
Nedaleko Krumlova na křižovatce polních cest stály dvě kamenné sochy. Obě postavy si byly tak podobné, že jim lidé říkali kamenní bratři a zdaleka k nim přicházeli poutníci. Protože se u soch scházelo příliš mnoho lidí, dala městská radnice příkaz sochy odstranit. V místě, kde byly sochy vykopány, zely dvě hluboké jámy, které se ani největším úsilím nepodařilo zasypat. Obě sochy byly uloženy v kůlně, z níž za noci vycházelo zvláštní světlo a ozývaly se podivné hlasy. Šafář dvora zneklidněl a Celý článek »