Tramtaratarata, rozbila se vrata;
byla rána jako hrom, porazila strom.
Tramtaratarata, rozbila se vrata;
byla rána jako hrom, porazila strom.
Mezi zvířaty je král,
aniž by si na něj hrál.
K jeho hřívě úctu má
každá šelma, co ho zná.
Co to je? Určitě jste uhádli. Ale předškolákům, Hádanky dráčka Fráčka (www.famfarum.cz), nepřipadají za tak jednoduché. Musí přemýšlet, Celý článek »
Beruško, beruško,
leť do nebes,
pověz mi, vyjde-li
sluníčko dnes.
Tydli fidli, mýdlo mydlí,
bidlo bydlí u povidlí.
Kdysi dávno byl Vlčnov jen nevelkou dědinou uprostřed opuštěného kraje. Pár chalup krytých doškem, jedna menší než druhá, se zde krčilo podél hrbolaté cesty. Lidé, co v nich žili, patřili k nejchudobnějším v celém kraji. Nejezdili tenkrát na pole Podkojiny, na Čupy, do Dřínků a bůhvíkam ještě jako dnes. Ke každé chalupě patřil jen malý úzký proužek kamenitého políčka, které sotva stačilo uživit majitele. A přitom bylo dokola tolik krásné země. Jen se chopit pluhu a rozorat úhor, rozšířit koryta Celý článek »
Kdo tu běží? A kdo belhá?
Je tu ježek nebo želva?
Ježek může běžet a želva – má ležet.
Oblíbeným motivem lidových vyprávění z Frýdlantu jsou podzemní chodby, jejichž existenci si zdejší obyvatelé vybájili všude, kde podle zvuku vytušili nějakou dutinu. Podle těchto lidových pověstí všechny podzemní chodby vycházejí ze zdejšího hradu. Vzdálenost mnoha mil přitom není žádnou překážkou, a tak je hrad Frýdlant spojen nejen s Jizerskými horami, ale také třeba se strží na skalnatém břehu Smědé na Hartě nebo se Skalním hradem nedaleko Oldřichovského Špičáku. Tajná chodba samozřejmě vede i do města Frýdlantu a končí v domě Redernů na frýdlantském náměstí.
Celý článek »
Mráček, dráček, ohniváček,
každá věc má v sobě háček.
My si háčky rozpleteme,
říkanky si zrýmujeme.
se vypráví už od roku 1597. Tehdy se prý na nejstarší části hradu, na tak zvané Markomance prováděly stavební práce. Pracující dělníci, kteří zde prováděli své řemeslo, byli ale z nějakého důvodu vyhnáni z hradu zlým duchem. Rarášek straší o půlnoci v korunní síni. Ovšem díky této příhodě zdědil Celý článek »
Žába leží v kaluži, má veliký žal,
měla velkou žížalu, tu ji žabák vzal.
Žába leží v kaluži, pláče ze žalu,
že má žabák v žaludku její žížalu.