Zalezl zajíc do zelí, zavolej na něj, Zdeňku!
Zavolal Zdeněk zajíce, zajíc je ze zelí venku!
Zalezl zajíc do zelí, zavolej na něj, Zdeňku!
Zavolal Zdeněk zajíce, zajíc je ze zelí venku!
V dávných dobách, kdy na místě našeho města byl ještě hluboký les a jenom kupci se svými povozy putovali zdejší krajinou, vyslal kníže Oldřich do našich hor svého rytíře, pana Albrechta z Trautenbergu s mnoha lidmi, aby tu založili město a osídlili okolní krajinu. S panem Albrechtem přišli i dva zedničtí tovaryši Pavel a Mikuláš, aby pomohli při stavbě města. Protože byli dobří přátelé, vydali se spolu do hlubokého lesa hledat skálu na lámání kamene pro nové domy. Brodili se hustým porostem a Celý článek »
Se sluníčkem přicházím,
jaro vám všem ohlásím.
Mám od něho zlatý klíč,
jmenuji se Petrklíč.
Zase k nám zavítal podzimní dědeček,
na zem už spad první, barevný lísteček.
Dědeček Podzimník hůlkou svou čaruje,
a svými barvami na listy maluje.
Celý článek »
Šumí deštík, šumí. Naše Máša umí
chytat kapky deště. Prš, deštíčku ještě.
Původcem pověsti o Blaníku by mohl být Mikuláš Vlásenický z Vlásenice u Pelhřimova, zakladatel ultrakvistické církve Mikulášenců. Ten již ve druhé polovině 15. století prorokoval, že u vesnice Býkovice pod Blaníkem dojde k osudové bitvě Čechů s nepřáteli, která bude tak krutá a dlouhá, až se býkovický rybník naplní krví. A to bude ten den D, kdy z hory Blaník vystoupí rytíři “divou mocí tam ukrytí”, aby nepřátele zahnali a potrestali. Ovšem jiná legenda se k Blaníku váže snad odedávna – v roce 1404 dokonce arcibiskup pražský Zbyněk Zajíc z Hazburka nařídil, zřejmě na upozornění Mistra Jana Husa, okolním farářům, aby zakázali – možná dokonce pod Celý článek »
Podívejte, támhle, děti,
(stoj + ukazujeme prstem)
raketa tam vzduchem letí,
(běh na místě)
Celý článek »
Ježek běží po pažitě, hlemýžď žvýká lupen v žitě.
Žížala je v bažině, žežulka v úžlabině.
Hřímej, hřímej, bouřko, zavřeme si ouško!
Dřímej, dřímej, dřímači, peřina tě netlačí!