Myškám bylo zima venku,
chtěly domů na chvilenku,
tak v celé své nádheře
vhrabaly se pod dveře.
A pak tiše, hupky dupky
vyšplhaly všechny schůdky,
prolezly do předsíně,
vůně táhla z kuchyně.
Celý článek »
Myškám bylo zima venku,
chtěly domů na chvilenku,
tak v celé své nádheře
vhrabaly se pod dveře.
A pak tiše, hupky dupky
vyšplhaly všechny schůdky,
prolezly do předsíně,
vůně táhla z kuchyně.
Celý článek »
Kdysi dávno bydlel na venkově dráteník Švéda, který žil ve své malé chaloupce s velkou ovocnou zahradou úplně na samotě a dočista sám.
Byl velice chudý a jediné, co ho na světě těšilo, bylo právě to jeho drátenické řemeslo, které však z něho žádného boháče nikdy neučinilo. Žil proto velmi skromně, jako nějaký poustevník a čím byl starší, tím víc mu bývalo častokrát samotnému smutno. Neměl si s kým povídat, ani s kým posedět a tak začal mnohdy mluvit jen tak, sám se sebou, jen aby nezapomněl svoji řeč. Celé dny jen seděl a Celý článek »
Z vlněného klubíčka
uplete mi babička
dvě hřejivé ponožky,
zahřejou mi mé nožky.
Až já půjdu do školky,
uplete mi bačkorky.
Celý článek »
V Africe kdesi na skalce,
(pro všechny znalce i neznalce)
na sluníčku vyhřívá se rodinka,
lev, lvíček a jeho pyšná maminka.
Celý článek »
Všechno to začalo v jednom menším psím útulku, který byl novým domovem všech zatoulaných a nechtěných pejsků, kam se jednoho dne dostala i Ryta, fena německého ovčáka. Byla velmi chytrá, poslušná, dovedná i přátelská a tak se hned brzy ochotně skamarádila s ostatními pejsky a později se stala jejich velkou velitelkou. Poněvadž byla naučena všechny vždy na slovo poslouchat, snažila se vyhovět i pejskům, kteří ji prosili, aby jim pomohla z útulku utéct a dostat se ven, na svobodu. Celý článek »
Letní louka ve své kráse, něžná prostým kvítím zdá se,
sečná tráva létem voní, vůně pylu padá do ní.
Kopretiny kvítek bílý, vábí včelky i motýly,
poletují z květu na květ jež se vánkem stačí zachvět.
Celý článek »
Co tak křičíš Řehoři?
Snad nám řeka nehoří?
Jak by mohla hořet!
Řítí se do moře!
Lenka Kupcová
Nepřehlédne žádný pták,
v poli rostlý vlčí mák,
jeho květ je jasně rudý,
nevonící, prostý, chudý.
Celý článek »
Byly jednou dvě ponožky. Jedna levá a druhá pravá, tak už to přece bývá. Patřily malé Adélce, která je měla ze všech svých ponožek nejraději. Ponožky byly krásně žluté jako sluníčko a na sobě měly velké červené jahůdky.
Adélčina maminka měla jednoho dne plnou pračku prádla. Vyprala s prádlem i Adélčiny ponožky. Co se ale nestalo! Maminka jednu ponožku zapomněla v pračce!
Pravá ponožka visela na šňůře a vytahovala se a napínala v naději, že někde uvidí svoji levou kamarádku.
A když se vám tak natahuje a natahuje až se celá napne, najednou „PRÁSK“ utrhla se se sevření kolíčku na prádlo a už leží na zemi v trávě. Celý článek »
V jedné velké nemocnici ležela na postýlce u okna malá holčička, měla bolavé nožičky, nemohla chodit a tak pořád jen koukala na televizi nebo z okna. které vedlo na ulici a chodili po něm lidé a tak měla stále co pozorovat.
Jednou za ní na návštěvu přišla babička a ptala se jí co by si přála, já bych si chtěla kukátko řekla holčička a tak jí babička přinesla kukátko, než odešla tak jí pověděla, že to není obyčejné kukátko. Je snad kouzelné? divila se holčička. Uvidíš usmála se babička a odešla. Celý článek »