Zase jsem jednou čekala na skřítka pošťáka abych vám mohla napsat další pohádku, ale skřítek nikde. Možná toho běhání měl moc, tak jsem se šla projít do parku. Sedla jsem si tam na lavičku. A najednou slyším, takový slabounký pláč úplně tichounký jako vlásek. Hledala jsem dokud to si vychází, až jsem došla k velkému šípkovému keři a tam pod lístečky seděl malý celý ubrečený skřítek. Celý článek »