Školáci.com – pro rodiče a učitele

„Podívej, támhle se něco hejbe,“ ukázal Šídlo, „není to on? Já špatně vidím.“
„To nebude on. Ale plave to přímo k nám.“
Z vody vylezl zelený pán a vesele hlaholil: „Nazdárek, mládenci.“
„Já nejsem žádnej mládenec,“ ohradil se Teplomil.
„A kdo jsi? Tebe jsem tady eště neviděl, esli se nepletu.“
„Bytůstka jménem Teplomil.“ Celý článek »

V tu chvílí jsem se pátravě podíval, jestli Natálka už nespí.
„A co bylo dál?“ řekla. Co mohlo být dál? Já nevím. Leštil jsem dýmku a dával si na čas.
„Asi se mu něco zdálo,“ řekla Natálka.
„No, právě. Jenom jsem čekal, jestli tě to napadne.“
Zdálo se mu o královně víl. Vznášela se nad ním na obláčku nápadně podobném tomu strašidlu a radila mu, aby se vydal přes sedmery hory, Celý článek »

„To je ale třeštidlo,“ smála se Natálka, když jsem předváděl, jak s výkřikem „Juch!“ krejčík povyskočil. A chtěla to předvádět ještě a ještě. Musel jsem jí tedy slíbit, že si Šídlo v mém vyprávění ještě takhle povyskočí.

Setmělo se a Teplomil měl za sebou pěkný kus cesty. Stále se ohlížel a pochvaloval si, jak mu cesta do světa pěkně ubíhá. Nebyl unavený, vždyť neměl nohy. Při cestě jen nastavil všechny své uši, aby se do nich vítr mohl opřít. Tak plachtil po obloze. Celý článek »

Bylo nebylo, nedávno tomu. Všechno se odehrálo jednoho nevinného večera, kdy holčička Natálka, která už ležela v postýlce, slyšela, jak se rodí nová pohádka.
„A o kom ta pohádka vlastně bude?“
„No,“ potáhnu významně z nezapálené dýmky. Nezapálené proto, protože před dětmi se nekouří. „Ty staré pohádky už poslouchat nechceš, a tak to bude pohádka nová. Bude to pohádka o Šídlovi a Teplomilovi.“ Celý článek »