Dědeček má tyč, babička má míč.
Hod, babičko, míček dolů, bude míček pryč.
Dědeček má tyč, babička má míč.
Hod, babičko, míček dolů, bude míček pryč.
Přihořívá a už hoří!
Haste požár vodou z moří!
To je frmol, to je shon,
ještě že je tady slon!
Kominíčku, bu, bu, bu,
strč košilku do zubů,
kdyby se tě všichni báli,
já se tě bát nebudu.
Podle pověsti sudoval prý tento loupežník na litoměřickém gymnáziu a pomáhal svému otci, kováři a zámožnému statkáři. Bratr mu však přebral statek, takže se Babinský dal z trucu na vojnu, kde se zamiloval do chudobné dívky Lidunky. Aby Lidunku vysvobodil ze spárů starého lichváře, ukradl pro ni plukovní pokladnu a stal se vůdcem loupežníků, přičemž v převleku za šedého myslivce chudým dával a bohatým bral. Po dopadení se prozradil, Celý článek »
Jihovýchodně od obce, v poloze “Na valech” se nachází terénní vlny – pozůstatky hrádku, pustého již roku 1447. Pověsti hovoří o zakletých Habánech a jejich pokladech, které jsou zde ukryty. Pověsti přilákaly roku 1875 dva bratry z Věteřova a ze Strážovic, kteří se rozhodli prozkoumat, co je na ní pravdy. Začátkem března roku 1875 začali kopat štolu. Zakrátko štola dosáhla hloubky 2 a délky 15 m. Při dalším kopání v noci 5. března (kopali v noci, neboť Celý článek »
Pod Doubravskou horou, která nejdále vyběhla ze skupiny kopců a vršků Českého středohoří vstříc zasmušilé hradbě Krušných hor, leží při cestě osamělý kámen. Jeho oslnivě bílá barva nutí oči každého kolemjdoucího, aby na něm spočinuly. V pohanských časech sloužil kněžkám z posvátného háje, možná byl směrníkem obchodních cest. U bílého kamene se usadila čarodějnice Vela. Celý článek »
Dětřich, synovec Hanuše Petřvaldského, pána na Račicích, zúčastnil se odboje českých a moravských stavů proti císaři Ferdinandu II. Po císařově vítězství na Bílé hoře 8. listopadu 1620 byly Račice konfiskovány a prodány r. 1640 za 40 000 zlatých Vlachovi Tomáši z Braidů za věrné služby, které prokázal Braida císaři v té bitvě jako velitel levého křídla císařských. Ale jako kdyby kletba lpěla na té odměně za krvavou službu, osud Celý článek »
Řekni, Rudo: ryba, rak, rohlík, hrnec, srnec, prak.
Až to řekneš desetkrát, bude tě mít ráček rád.
Mám tu mýdlo malé Lidly, a to mýdlo málo mydlí.
Mydlím, mydlím plenku, na malou Alenku.
V řadě pověstí o Jezerce a Žeberku se hovoří o žeberské panně. Proto je na úvod je potřeba vysvětlit, kdo je ona tajemná bytost, o níž bude dále řeč. Na rozhraní komořanských a pohlodských luk prý kdysi stával poblíž Komořanského jezera hrad. Mladý rytíř, syn majitele tohoto hradu, se seznámil s jedinou dcerou pána ze Žeberka a zamiloval se do ní. Dívka sice byla překrásná, ale – jak už to tak někdy bývá – jeho Celý článek »