Padá, padá deštíček
na veliký deštníček.
Padá, padá deštík
na veliký deštník.
Padá, padá deštíček
na veliký deštníček.
Padá, padá deštík
na veliký deštník.
Víš, jak se chytá jarní vítr?
Vezmeš lepidlo – nejmíň litr,
natřeš jím holé větve stromů
a pak se rychle schováš domů.
Až jarní vítr poletí,
lep na větvích ho přilepí,
větve ho sevřou jako kleště,
vytřesou z mraků jarní deště,
ty vítr zkrotí – tak je to.
Potom už může přijít léto.
Dědek řepu zasadil,
u pole se posadil,
čeká, čeká,
mráz ho leká,
sluníčka se bál, dešti jenom lál.
Bez večeře, bez oběda
čeká dědeček,
najednou se hlína zvedá,
roste kopeček. Celý článek »
Plíží se kolem chalup
jak zloděj, když se chystá na lup,
a taky loupí,
ten vítr protivný a hloupý,
čepice klukům, děvčatům zdvihá šátky,
rozfoukne listí, nic nevrátí zpátky.
Když babí léto nese v dálku,
píská mu cestou na píšťalku
a ještě večer, než se setmí,
po návsi prožene se s dětmi.
Potom si vleze do komína
a straší coby Meluzína.
Počítá si starý medvěd:
Tři a tři je devět.
Nějak se ti, medvěde,
počítání nevede.
Že nás to dřív nenapadlo –
koupíme ti počítadlo!
Hranostaj vaří čaj
a medvědi grog,
z mrákoty se neproberou
dřív jak napřesrok.
Kamarád, kamarád,
to je ten? koho mám rád.
Pomůže mi, poradí,
po tváři mne pohladí,
všichni jsme tu kamarádi,
a proto se máme rádi.
En ten týky, dva špalíky,
čert vyletěl z elektriky,
bez kloubouku, bos,
natloukl si noc.
Tuze ho to bolelo,
narazil si koleno.
Sysel seče otavu,
liška pohrabuje,
zajíc na vůz nakládá,
myška sešlapuje.
Pacholátko boubelaté,
očka modrá, vlásky zlaté.
Ústa jako máky plané,
celé jako malované.