Něco kulatého,
něco hladkého,
něco kyselého,
něco sladké.
Hráček je kulatý,
čočka je hladká,
zelí je kyselé,
mrkev je sladká.
Něco kulatého,
něco hladkého,
něco kyselého,
něco sladké.
Hráček je kulatý,
čočka je hladká,
zelí je kyselé,
mrkev je sladká.
Pod javorem u kapradí
brouci mají stánek,
mamince tam postonává
synek Svatojánek.
Spadla na něj kapka rosy
při včerejším dešti,
tělíčko se nachladilo,
hlavička mu třeští.
Vidím, vidím paví oko,
letí, letí převysoko.
Vidím, vidím babočku,
kouká na mne po očku.
Motýli, motýli,
to živé kvítí,
pestří se na keři,
na trávě svítí.
Co dělají rybky,
když zlé mrazy padnou?
Chroupou z ledu střípky –
ale nenachladnou.
Na zádech i na břiše
pod ledem si plavou,
rybář sedí v kožiše,
kroutí nad tím hlavou.
Beránku smím tě podrbat za ušima?
Beránku, není ti v zimě zima?
Beránku na nebi, dělej to jako všici:
pořiď si na zimu beranici!
Padají vločky, padají z nebe
na mě, na něho, na tebe.
Zebou uši, zebou nosy, zebou opice
a pštrosy v zoologické zahradě,
zebou zebru na bradě.
Jak peřina za peřinou
po obloze mraky plynou.
Pár těch peřin puklo mrazem,
peří se z nich sype na zem.
1.
Sláva – sněží! To je prima,
letos bude bílá zima!
2.
Honem děti, máme práci,
ať tu stojí sněhuláci.
Sedm bratrů havranů
na zahradě kráká
o tom, že se náramně
brzy večer smráká.
Až budeme rozprávět
o té věci s nima,
do zahrady vkrade se
jejich sestra zima.
Věrná sestra havraní,
věrná bílá vrána.
A celý svět pod sněhem
probudí se zrána.