Mikuláši, už je čas,
do nosu mě štípe mráz.
Co pro mne máš, Mikuláši?
Čokoládu? Tu mám nejradši.
Přijdi dneska Mikuláši,
podívám se co máš v koši.
Rád ti povím básničku,
když dáš něco z košíčku.
Povím ji povím rád.
Chodila opička
okolo ohníčka,
spálila si pacičku,
naříkala trošičku,
na spálenou pacičku,
obula si botičku.
Záviděla vážka kačce,
že ji voda nestudí.
Vlny jako na houpačce
uspí ji i probudí.
Záviděla vážce kačka:
Má snad křídla ze zlata?
Lítání je pro ni hračka –
a já jsem tak buclatá.
Leze ráček po potoce,
leze ráček po řece,
leze zpátky,
nohy krátký,
a přece nám uteče.
Oslíčku střapatý, povoz mně trošku,
koupím ti podkůvku na každou nožku.
Koupím ti podkůvky, oslíčku bosý,
aby ses nezrousal, od chladné rosy.
Já jsem motýl přelétavý,
nestačí mi jeden květ.
Od kvítečku ke kvítečku
všude sbírám sladký med.
Od růžičky k pampelišce
sladký nektar piju rád,
a když večer zešeří se,
potom půjdu krásně spát.
Kluci krtci strašpytli, za maminkou přilítli:
Mami, mami, bojíme se doma sami,
je tam drátek zalezlý, leze z meze a je zlý.
Máma řekla: Hybaj zpátky, v mezi nejsou žádné drátky.
Hopsa, hejsa, tralala – byla to jen žížala.
Máme doma mravence,
bydlí u nás v cukřence.
A my mu to dovolíme,
cukr totiž moc nejíme.
Jíme všechno kyselé,
žije se nám vesele.
Hop, hop, hop
byl jeden strop.
A v tom stropě byla díra
pro velkého netopýra
veliká pět stop
hop, hop, hop.