Tancovala žížala na zahrádce polku,
čmelákovi, že jí hrál, dala mísu vdolků.
Tancovala žížala od večera k ránu,
čmelákovi, že jí hrál, dala kus marcipánu.
Tancovala žížala na zahrádce polku,
čmelákovi, že jí hrál, dala mísu vdolků.
Tancovala žížala od večera k ránu,
čmelákovi, že jí hrál, dala kus marcipánu.
Houpy, houpy, houpy,
co si žabák koupí?
(ležíme na zádech, dítě máme na pokrčených nohách maminky a houpeme nahoru a dolů)
Koupí on si za kačku
velikánskou klouzačku. (Kroužíme s nohama, které máme u sebe, vpravo a vlevo)
Po klouzačce do rybníčka
veze klobouk pro vodníčka. (s nohama opět houpeme nahoru a dolů)
Žbluňk! (dítko vyzvedneme a sklouzneme s ním na břicho maminky)
Ptal jsem se papouška kakadu,
proč točí svou hlavu dozadu.
Že prý musí všude vidět,
nemá prý se za co stydět.
Co vidí si pamatuje,
na všechny pak pokřikuje!
Vše se rychle naučí..
Kdo mu slušnost zaručí?
Vpravo, vlevo, na stranu,
to je tanec pro vránu,
dlouhý krok a krůček krátký
jednou tam a zase zpátky.
Naše kočka strakatá
ta má hezká koťata.
Ráno vstanou z pelíšku,
protáhnou se trošičku,
kočka s nimi procvičí,
všechny cviky kočičí.
V zahradě pak pod jabloní,
za ocáskem se tam honí.
Kdo pak by to jenom řek,
rychlejší je ocásek.
To koťata nebaví,
tak si lehnou do trávy.
Krte, krte, krtečku,
děláš mnoho kopečků.
Na zahradě na pažití,
kazíš trávu, kazíš kvítí. Celý článek »
My jsme malé opičky,
máme čtyři ručičky.
Když nám někdo půjčí míček,
umíme s ním věcičky.
Z pravé ruky na levou,
z levé ruky na pravou,
hodíme s ním trochu výš,
šup – a už je za hlavou.
Medvěd tančí, k tomu bručí,
medvíďátka tančit učí.
Medvěd tančí, ztratil boty,
medvíďata učí noty.
Táta tančí, hlavou kývá,
maličký se na do dívá.
U rybníka po kraji
žábě nožky klouzají,
ale potom hop a hop
přes trávu a přes příkop.
Ale běda dál se nedá –
je tu čáp, už zobák zvedá!
Skákej žábo, co máš sil,
aby tě čáp nechytil!
Ještě skok – ten největší –
ve vodě jsi v bezpečí.
Žížalička leze líně,
do kolečka po pěšině.
Lezla, lezla to si dala,
na uzel se zavázala.