Školáci.com – pro rodiče a učitele

Padl na mě list,
teď už jsem si jist.
Týden k týdnu a den ke dni,
Listopad je předposlední.
Strávíme ho stulení,
k ústřednímu topení.

Padá k zemi žlutý list,
vítr si v něm začal číst.
A než přečet všechny stránky,
list mu spadl do studánky.

vyletěl si pyšný drak,
vyletěl až do oblak,
zvysoka se dívá na svět,
strašil by a neví jak.

Rozhlíží se do všech stran,
potom hrozí hejnu vran,
ale vrány se mu smějí,
že je ještě malý pán.

Do výše a do dáli
nikde se ho nebáli
a ty zuby papírové?
Všichni se jím vysmáli.

Znám draka, co vždycky v březnu
dostal zálusk na princeznu,
a pan král mu musel dopsat:
“Zapomeňte, ctěný draku,
na své dračí zálusky,
nechte holku v trávě hopsat
a přijďte k nám na lusky!”

Na podzim mám nejraději
létající draky,
létají až do oblak,
já poletím taky tak.
Pozdravíme sluníčko,
pošleme mu psaníčko,
aby se na nás smálo
a ještě dlouho hřálo.

Mámo, táto, draci letí,
letí, letí do nebe.
První, druhý i ten třetí,
usmívá se na tebe.
Když tě pustím, ty můj dráčku,
zaletíš až do nebe.
Koho by to napadlo,
letíš výš než letadlo.

Ten můj drak bezperák
nosí papírový frak.
A když stoupá pod oblaky,
Teskná hejna nad námi,
neuprchne s husami?
Neuletí,však se vrátí
já ho držím na oprati.

Na provázku,na provázku
pouštím draka na procházku,
celý šťastný vzhůru běží,
až ho v mracích vidím stěží
ale sotva klubko smotávám,
spadne na zem zpět k mým nohám.