Padá k zemi zlatý list,
vítr si v něm začal číst.
A než přečet všechny listy,
list mu spadl do studánky.
Padá k zemi zlatý list,
vítr si v něm začal číst.
A než přečet všechny listy,
list mu spadl do studánky.
Přes vysoké stromy září slunce,
jak drahokam na korunce.
Muchomůrka v trávě sedí,
Koukněte se, jak si medí.
K podzimu patří také drak,
který vyletí až do oblak.
Žlutá, hnědá, červená,
co to asi znamená?
Je to podzim a s ním ptáci,
do Afriky zas se vrací.
Nám však není ještě zima,
s babím létem je nám prima.
Jestli umíš dobře číst,
strom ti jednou pošle list.
Pošle ti ho po vánku
jako psaní na stránku.
Nebudou v něm písmena,
ani barva zelená.
Jenom vrásky, jenom žluť,
budou šeptat: “Při mně buď,
až zůstanu na zemi
stát s holými větvemi!”
Prší, prší, voda kape,
starý medvěd bláto šlape,
zatočí se kolečka
a stočí se do klubíčka.
Odkud ten vítr fouká?
Ze sítě od pavouka.
Odkud ten vítr vane?
Z polí od hrušky plané.
Odkud ten vítr duje?
Ze skal od černé sluje.
Odkud ten vítr fičí?
Ze smrčin od jehličí.
Odkud ten vítr hvízdá?
Z lesů od svého hnízda.
Ťuká, ťuká deštík
na červený deštník.
Ťuká, ťuká prstíkem,
co je pod tím deštníkem?
To jsem já, panenka,
točí se mi sukénka.
To jsem já, panáček,
zmáčí se mi můj fráček.
Já tě nechci kapičko,
já mám radši sluníčko.
Uprostred horského skalného masívu vytryskol prameň.
„Och, ako je na svete krásne.“ zahučala nadšene voda. „A tá obloha. A tie oblaky. Nádhera!“
„Čo tu chceš!? Čo tu hľadáš?!“ zadunela skala. „Toto je moje panstvo. Táto zem patrí mne! Aj tie oblaky! Dokonca aj celé šíre nebo! Všetko je moje! Ty tu nemáš miesto!“
„Ale, ak ma tu necháš, prilákam ti Celý článek »
Hop punčoško na nohu
já ti trochu pomohu,
nejdřív špička, potom pata,
ať jsem hotov dřív než táta.
Celý článek »