Až se louka zazelená,
kleknu si tam na kolena,
natrhám si kvíteček,
upletu si věneček.
Jaro už otvírá
strakaté dveře.
Vstaňte rychle od oběda
nebo od večeře,
snídani nechte snídaní,
do dlaní
naberte kuličky na hraní,
vemte si švihadlo,
když vás to napadlo,
namažte máslem dva krajíce,
obujte toulavé střevíce,
v klusu
pošlete sluníčku pusu.
A pak se aspoň na chvíli
hoňte za motýly
na louce okolo keře.
Jaro už otvírá
strakaté dveře.
Schoval se do trávy
duhový míč,
udělal baf
a už je pryč.
Utekl i rychlé včelce
a teď dělá kotrmelce.
Potom skočil do rybníka,
chytíme ho, uličníka!
To naše autíčko
zlobí nás maličko,
v opravně mechanik
spraví ho brzičko.
Prohlédne řízení,
součástky v motoru,
auto zas pojede
dolů a nahoru.
Ja som čertík bububu ,
báť sa ma však nebudú.
Straším deti no som rád,
budeme sa spolu hrať.
Skrývačku, naháňačku,
budeme sa hrať, šantit a vystrájať.
ZATÚLANÝ KAMIENOK (Viera Šmelková)
Na dno potoka dopadol kamienok. Bol malý, neforemný, trochu priesvitný a mal krásnu fialovú farbu. Vôbec sa nehodil k pekne opracovaným okruhliakom šedej a ružovej farby, ktoré obývali dno potoka.
Nikto nevedel odkiaľ sa vzal, nikto nevedel, kam patrí a nevedel to ani on sám.
„Kto si? Odkiaľ si prišiel!? A prečo máš takú hroznú farbu!?” kričali naňho odvšadiaľ kamene.
„Ja…, ja neviem,” bránil sa Celý článek »
Kráľovi vetrov a kráľovnej oblohe sa narodil syn. Malý vetrík. Ešte bol len prvý deň na svete a už nadúval líca, snažiac sa predstihnúť svojich starších bratov. Den za dňom rástol a silnel. Bol neposedný, hravý a vždy narobil viac škody ako úžitku. Oblaky, ktoré jeho bratia nahromadili, aby spustili na zem potrebnú vlahu, im on vždy s potešením rozfúkal.
Otec ho to karhal a matka len nemohúcne krútila hlavou. On si však z toho nič nerobil a vystrájal Celý článek »
O SNEHULIAKOVI (Viera Šmelková)
Na dvore vyrástol snehuliak. Bol to krásavec. Mal guľaté bruško, uhlíkový úsmev, čierne okále a nos z mrkvy. Deti mu do ruky strčili starú maminu metlu a na hlavu mu nasadili starý otcov cylinder. Celý deň okolo neho poskakovali, spievali a vystrájali. Snehuliak sa spokojne usmieval a tešil sa ich obľube.
Padol súmrak a snehuliak osamel. Deti sa rozpŕchli domov a snehuliačika -neboráčika nechali vonku samotného. Smutno bolo snehuliakovi neveselo. Hľadel na svet smutnými čiernymi očami a nevedel čo ďalej. A tak sa skúsil Celý článek »