Táta včera na venku,
našel první sněženku,
vedle petrklíč,
zima, už je pryč!

Zimo, už jdi pryč
Zimo, zimo, už jdi pryč,
jaro si už chystá klíč.
Otevírá jarní bránu,
jmenuje se petrklíč.

Na jaře se hlína budí,
sněženka ji nožkou studí.
Našlapuje lehce
nachladit ji nechce.

Pohladilo jednou slunce chladnou jarní zem.
Na květinky zavolalo, hola, pojďte ven!
Která z vás má odvahu, vykouknout ven ze sněhu?
Hlásí se ta malinká, malá bílá sněženka.

Slunce volá na sněženku,
podívej se, jak je venku!
Slunce volá do oken,
děti, haló, pojďte ven!

Ptám se, ptám se, pampeliško
Už si vrabci koupou bříško, už se káča točí,
kde jsi byla pampeliško, od čeho máš oči?

Od slunce, od zlata! Jak jsem se tam zahleděla,
hned jsem byla zlatá celá jako housata.

Pampelišky, povězte mi, podruhé se ptám:
Čím otvírá slunko zemi, kudy pouští jaro k nám?

Žežulky si povídají, že jsou vrátka v jednom háji,
ke vrátkům je zlatý klíč, petr-petr-petrklíč.

Na jaře, na jaře, čáp jede v kočáře,
hej hopy, hej hopy, hej hopy hop.
Čáp veze sluníčko, točí se kolečko.
hej hopy, hej hopy, hej hopy hop.

Ťuk, ťuk, co to je?
Ťuk, ťuk, kdo to je?
To kuřátko ve vajíčku,
hledá místo pro hlavičku,
už chce ven.