Kopretiny, kopretina,
všechny stejné, každá jiná.
Fouká větřík, v louce tráva
pod větříkem polehává.
Kopretiny, kopretina,
všechny stejné, každá jiná.
Fouká větřík, v louce tráva
pod větříkem polehává.
J. Remišová
Malá včelka loukou bzučí,
čmeláček ji létat učí.
Na podběl si sedají,
chutný med si sbírají.
když jsem potkal pampelišku,
měla slzy na krajíčku.
Řekni lidem, prosím tě,
ať se na mě podívají,
ale ať mě netrhají,
ať je ten hezký svět,
ještě hezčí o můj květ.
Tráva je moc unavená
od dlouhého stání,
chtěla by si odpočinout
v něžném kolébání. že jsem ráda na světě,
pohoupej mě , milý větře,
aspoň malinko-
-moc mě z toho stání
bolí kolínko.
Kdo chce znát, jak kytky voní,
ten se musí předklonit.
Kdo se jaru nepokloní,
bude z něho škarohlíd.
Včelky bzučí kolem stromů,
prohlédnou si každý květ,
pak na chvilku letí domů,
za chvilku se vrátí zpět.
Proč to včelky dělají?
Proč do květů koukají?
Třešní bude plný stůl,
medu bude plný úl.
Leze, leze brouk,
vítr do něj fouk,
převalil se na záda,
třepe, třepe nohama.
Vrána letí, nemá děti,
my je máme,
neprodáme,
sami si je vychováme.
Mourovatý Mourečku,
proč jsi dostal horečku?
Já jsem místo medu,
lízal kostku ledu.
Had leze z díry,
vystrkuje kníry,
bába se ho lekla,
na kolena klekla.
Jen se bábo nelekej,
na kolena neklekej.
Já jsem přece hodný had,
Já mám všechny děti rád.
V Americe při muzice,
tancovaly tři opice,
jedna tak, druhá tak
a ta třetí všelijak.