Nanynka se chlubí,
že má čtyři zuby.
Jeden zoubek na masíčko,
druhý na kus tvarůžku,
třetí zoubek na jablíčko,
čtvrtý zoubek na hrušku.
Nanynka se chlubí,
že má čtyři zuby.
Jeden zoubek na masíčko,
druhý na kus tvarůžku,
třetí zoubek na jablíčko,
čtvrtý zoubek na hrušku.
Já malý človíček vám předvedu,
co už všechno dovedu.
Otáčet se mohu rázem,
posadím se, kam chci na zem.
Umím se i kolébat,
jako pštros se schovávat.
Umím bouchat do stolu,
zavřít dveře od domu.
Umím míčem hodit sám,
občas něco pomotám.
Indiáni, ti se mají!
Celý den nic nedělají.
Skáčou hopsa, hopsasa,
chytají se do lasa.
Večer přijdou do vigvamu
a zavolají svoji mámu:
“Mámo, mámo, máme hlad!”
Snědí vlka a jdou spát!
V pelíšku je šedá myš,
má kožíšek jako plyš.
Má tam čtyři myšata,
po mamince plyšatá.
Kdo si chce s tou myškou hrát,
musí spát a nekňourat.
Naše kočka strakatá, (pohladíme palec)
měla čtyři koťata:
První mourek, (pohladíme ukazováček)
druhé bílé, (prostředníček)
třetí černé – roztomilé, (prsteníček)
a to čtvrté strakaté,
po mamince okaté! (malíček s patřičným roztomilým mňoukáním)
Přijel kmotr z Poličky, přivezl nám kuličky:
červené, zelené, hliněné i skleněné.
Pro Kačku do sáčku,
pro Aničku do pytlíčku,
pro kluky do ruky.
Pět lištiček přiskákalo, pět lištiček přichvátalo.
První v kamnech zatopila.
Druhá rendlík postavila.
Třetí kaši uvařila.
Čtvrtá cukrem posypala.
Pátá volá hošíčku, pojď jíst kašičku! Jen si nespal hubičku!
Dupy, dupy, klapy, klapy,
takhle dupou sloní tlapy.
Když ty nohy zadupou,
třesou celou chalupou.
Myšky chodí velmi tiše,
tlapky mají jako z plyše,
tiše myši ši ši ši,
ať vás nikdo neslyší.
Skáče, skáče žabička, okolo malého rybníčka, (děti skákají jako žabičky okolo pomyslného rybníka, vytvořeného z lana)
rozhlíží se kolem sebe, kde je asi modré nebe? (děti se rozhlíží okolo a pak ukáží prstem na nebe)
nebe není pro žabičky, ty radši skočí do vodičky! (děti skočí žabím skokem do “rybníka”)
Okurčičko, okurčičko,
nechoď k myšce na políčko!
Myška tam má domeček,
ukousne ti koneček!