Už se těším andílku,
na Vánoční nadílku.
Chci být hodný moc a moc.
Vydržím to do Vánoc.
A potom zas malinko,
začnu zlobit maminko.
Už se těším andílku,
na Vánoční nadílku.
Chci být hodný moc a moc.
Vydržím to do Vánoc.
A potom zas malinko,
začnu zlobit maminko.
Stromeček si domů nesem.
Ještě včera bydlel v lese
a teď voní – víte čím?
Mízou, lesem, jehličím.
Pro Anežku,
koloběžku,
pro Vojtíška kolo,
pro maminku motocykl,
ráda jezdí sólo.
Pro tatínka velké auto,
nejlíp autobus,
vypravoval pod hvězdami,
mám rád Velký vůz.
Vánoční stromeček
zavoní v pokoji
Maminka u stolu
jablíčko rozkrojí.
A když ho rozkrojí,
uvidí hvězdičku,
co byla schovaná
v červeném jablíčku.
Louskáme vlašské oříšky,
co leží v misce na ovoce.
Pak schováme si skořápky,
budou z nich dobré kocábky
na Vánoce.
To dáme do nich zapálené svíčky
a přivřenými víčky
budem přihlížet,
kdo první
v moři umyvadla
obepluje svět.
Přišly zase po roce…
Kdo?
No přece Vánoce!
Po jehličí zelené,
po cukroví pečené.
S kmotrem kaprem ve
vaně…
Těšili jste se na ně?
K vánocům si přejí psíci
metr dlouhou jitrnici,
mísu párků, ranec kostí
a tlačenku pro své hosty.
Nikdo z nich si nepřipustí,
že pak možná budou tlustí.
Z mraků tiše chumelí,
vločka k vločce sedá,
les už není zelený
a pole jsou hnědá.
Je běloučký čas vánoční,
čas cukroví a jmelí,
čas dárků,
co jsou za skříní –
anebo pod postelí.
Kapr leží ve vaně,
vypadá moc naštvaně.
Hodně vody má prý rád,
nechce se jen sprchovat.
Prskavka prská,
určitě nás nechválí.
Obrali jsme čokoládu,
ozdoby tam nechali.