Daleko, předaleko a kdoví, jestli ne ještě o kus dál, žil kdysi velice mocný čaroděj, který se jmenoval Krutoděj. Nejenže byl tuze zlý, krutý a ke všem nemilosrdný, byl také šíleně ohyzdný a to tak, že svou ošklivostí vystrašil úplně každého až téměř k smrti. Byl postrachem všech živých a sám čaroděj to o sobě moc dobře věděl. Snad právě proto se po určité době převtělil v černožlutého papouška a jen v téže podobě vlétal mezi všechen lid a svou pravou tvář už nikdy nikomu neukázal.
Nikdo však netušil, že si čaroděj svoji podobu takto z ničeho nic změnil a tak se o něm brzy začalo všude šuškat, že nadobro zmizel ze světa. Konečně se ho přestali všichni obávat a mohli tak začít beze strachu žít a pohybovat se i v místech, kde čaroděj sídlil. Krutoděj však o to víc všechny sledoval a zaslechl pokaždé všechno, co se jen o něm kde šustlo. Jako pták si nyní na všechny dovoloval ještě víc. Nenápadně pokaždé proletěl oknem do příbytků lidí, uschoval se na bezpečné místo, poslouchal a pomyslel si jen tak pro sebe:. „No jen počkejte! Kdo si vezme moje jméno jen do úst, toho hnedle jaksepatří potrestám nebo proměním v něco ošklivého a rozdrtím vše, co mi jen do cesty přijde.“ Již dlouhou dobu si pomýšlel na princeznu Esmeraldu ze Smaragdového království, která byla všemi známá svojí nepopsatelnou krásou a urozeností.
Krutoděj totiž celá léta zoufale toužil po svém synovi, aby tak mohl jednou mít svého nástupce. Obával se však toho, aby po něm nezdědil jeho ošklivost, proto si chtěl vzít za ženu právě princeznu Esmeraldu a doufat, že jeho syn získá alespoň kousíček krásy po ní. Konečně dosáhla jeho vysněná princezna své plnoletosti a nastal čas k pomýšlení na vdavky, na což Krutoděj již dlouho čekal. Každý den jí tajně vlétával do komnaty a pokládal jí na postel zlaté prsteny a šperky, jen aby si získal její srdce. „Jé, taková nádhera! Kdybych tak jen věděla, kdo mi všechny ty okouzlující dárky nosí?“ ptala se sama sebe polichocená a krásou zaskočená princezna.
Jednoho dne se potají schovala za záclonku a vytrvale vyčkávala, co se bude dít. Netrvalo dlouho a čaroděj v podobě ptáka vletěl opět dovnitř a ve svém papouščím zobáku držel zlatý prsten s rubínovým očkem a vtom princezna vykoukla! Krutoděj hnedka vyletěl oknem ven, jako nějaká rychlá střela, ale Esmeralda jej prosebně volala zpět. „Vrať se, ptáčku, neboj se mě, já ti přece neublížím!“ a tak se čaroděj tedy vrátil a posadil se princezně na okno. Ta si ho hladila a zeptala se: „Kde bereš, ptáčku, všechny ty poklady?“ a náhle se zarazila, neboť k ní Krutoděj promluvil lidskou řečí. „Jsem zakletým, krásným princem, který se stal obětí zlého černokněžníka, jenž mě takto navěky zbavil mé krásné tváře.“ nakukal lživě princezně. Té bylo toho ubohého prince tuze líto a o to víc si nyní získal její srdce.
Brzy se do něho dokonce zamilovala. Její láska k němu byla tak silná a upřímná, že zanedlouho prohlásila, že se stane jeho ženou, i když je zakletý v papouška a právě na to Krutoděj čekal. Řekl, že jí vezme k sobě na zámek a tak ho bláhová princezna slepě následovala, až došla rovnou na jeho hrad, kde čaroděj sídlil. Teprve tam jí odhalil svou pravou tvář a ukázal svou krutost. Ubohá princezna vykřikla úlekem a okamžitě chtěla vzít zpátky své slovo k souhlasu se zásnubami a řekla: „Jsi zlý, čaroději! Oklamal jsi mě a podvedl a to se přece nedělá!“ pověděla zklamaně a tím se jí znelíbil snad ještě víc, ovšem Krutoděj trval na svém. Přinutil ji k sňatku a basta a právě tím jí dočista zničil a zhnusil celý její život. Byl k ní tuze ošklivý a hrubý, avšak Esmeralda se ho bála natolik, že ho raději na slovo poslouchala, jen aby jí neubližoval ještě víc.
Za rok přivedla na svět miminko přesně tak, jak si čaroděj usmyslel. Jenomže se nenarodil čarodějem tolik očekávaný syn, nýbrž dcera a tím veškerá krutost v čarodějovi přímo přetekla! Rozzlobil se na Esmeraldu tak, že ji ve vzteku proměnil ve velkou, ošklivou myš a svou maličkou dcerku ve slizké, malé hádě. Sám se znovu převtělil do své ptačí podoby a hádě zlostně sezobl a spolkl. Vystrašená Esmeralda v podobě myši jen taktak, že zavčas stačila utéct, jinak kdoví, co by s ní Krutoděj ještě zamýšlel a provedl? Takový krutý osud si tak hodná a krásná princezna tedy rozhodně nezasloužila, no jen řekněte, děti?
Ovšem naštěstí to nakonec dopadlo všechno moc dobře. Jeden neznámý střelec jednou Krutoděje střelil a v tu chvíli dostal svou odplatu za to všechno své zlo, které po světě napáchal. Jeho kouzelná moc tím byla navždy zlomena a princezna Esmeralda se opět stala tou krásnou princeznou a mohla se tak konečně vrátit na zámek. Brzy si našla hodného ženicha, byla svatba, zazvonil zvonec a této pohádky je konec!
Alena Chudobová
