Pověst o „věčném židu“. Je tomu již asi 20 let, když vyšed ze školní budovy spatřil jsem na náměstí shluk lidí, kteří hleděli ke Štěpánovu. A k mé otázce, proč zde stojí, dali za odpověď, že čekají – čerta. „Navštívil již,“ tak pravili, „tolik a tolik kostelů (!), a teď prý ho vedou v řetězech na Štěpánov z Chlumečka.“ Kde vzala se najednou pověst ta neobyčejný, nemohl jsem zjistiti. Ale jisto jest, že v jiné podobě trvá již od 16. století. Jen že místo čerta mysliti si musíme Ahasvera, věčného žida.
Kdo byl Ahasver?
Byl tesař nebo švec a žil v Jerusalemě za časů, když Bůh v podobě Syna Svého chodil po zemi. A Syn Boží, spravedlnost Sama, musel ovšem tehdejším spravedlivým tohoto světa se nelíbiti, a Kalvarie již stála. A tak spatřujeme Syna Božího, an vleče k hoře té kříž, na který Ho chtějí přibít. Klesá Spasitel pod břemenem tím, a jda kolem dílny Ahasverovy chce si odpočinouti, co zatím jako bouře zní to Jerusalemem: „Ukřižuj, ukřižuj Ho!“ Ahasver neptá se po vině Ježíšově, co zlého provinil, a volá též: „Ukřižuj, ukřižuj Ho!“
A vida, an chystá se Ježíš k odpočinutí před domem jeho, laje mu a surově odhání Ho od příbytku svého. A tu prý slyšán byl hlas Ježíšův, Ahasverovi platící: „Jdi a kráčej bez ustání, dokud se nevrátím.“ Tak stává se z Ahasvera věčný žid. I bloudí Ahasver po světě, nemaje pokoje a nemoha nikde odpočinouti. Marně hledá smrt v bitvách, v ohni a vodě, a hledati ji bude až do soudného dne. Také ve Skutči čekali tenkráte Ahasvera a vypravovali, že ho vedou v řetězech na Štěpánov z Chlumečka.
HLINECKÝ, A. Z dob šerých, dávných., 1909
