Současná generace dětí školou povinných je první, která nezná svět bez internetu a nedokáže si život bez něj vůbec představit. Jak vyplývá z aktuálního průzkumu provedeného mezi asi třemi tisíci dětí ve věku osmi až čtrnácti let v šesti evropských zemích, využívají internet zejména k hraní počítačových her (74 %), ale také k vypracovávání domácích úkolů (59 %). Jenže kromě kladů má internet i jednu nepříjemnou vlastnost: jakákoliv zveřejněná informace (text, foto, video) zde teoreticky může “žít” na věky. Celkem snadno se pak při neuváženém přenosu informací a osobních dat mohou stát naši potomci terčem tzv. “kyberšikany” nebo “kyberpronásledování”. Dostávají výhružné emaily, jsou zveřejňovány jejich fotografie, jsou o nich šířeny lži a pomluvy, je soustavně sledováno vše, co dítě na internetu udělá.
A jak tedy vypadá typická oběť? Je závislá na internetu, má na něj neomezený přístup bez kontroly ze strany rodičů. Často se pohybuje na sociálních sítích, kde zveřejňuje dosti podrobné informace osobního charakteru, soukromé fotografie a videa, komunikuje prostřednictvím sítí se zcela neznámými lidmi, jejichž úmysly nemusí být vždy nejčistší. Aby byly lépe chráněny v kyberprostoru, je potřebné naučit školáky již v době, kdy objevují internet, dodržovat některá bezpečnostní pravidla.
1. Udělejme si čas na povídání s dětmi o tom, jak ten den strávili čas na internetu.
2. Pokud je to vhodné, bavme se na síti společně s nimi.
3. Důsledně dbejme na to, aby děti nikdy neposkytovaly svou adresu, telefonní číslo ani žádné další osobní informace (kam, kdy a kudy chodí do školy, kde si rády hrají a sportují apod.).
4. Vysvětleme dětem, že rozdíl mezi dobrým a špatným platí na internetu stejně jako ve skutečném životě.
5. Zajistěme, aby věděly, že pravidla slušnosti zůstávají stejná i při práci s počítačem (bez jakýchkoliv vulgarismů, urážek apod.).
6. Pokud děti provádějí na internetu činnosti vyžadující identifikaci uživatele pomocí přihlašovacího jména, pomozme jim toto jméno vymyslet tak, aby neprozrazovalo osobní informace.
7. Poučme je, že vytváření nelegálních kopií výsledků práce jiných lidí (hudby, videoher) je stejné jako např. krádež v obchodě a tudíž trestné.
8. Vysvětleme dětem, že není pravdou vše, co si na internetu přečtou. Naučme je, aby se nás zeptaly, pokud si nejsou získanými informacemi jisté.
9. Pokud je něco znepokojí, měly by nám to okamžitě říci.
10. Kontrolujte činnost dětí on-line pomocí internetového softwaru. Funkce rodičovské kontroly nám pomohou monitorovat dětmi navštívené weby a prověřovat, co na nich dělají.
Autor: Bohumil Tesařík
