Ve zříceninách hradu byl údajně ukryt velký poklad střežený zakletým duchem hradního pána a Bílou paní libštejnskou. Byli na hradě kdysi zavražděni pánem z Krašova a jejich kosti byly vhozeny do hlubokých sklepů. Z jejich zakletí je vysvobodil rolník jménem Klouz, což byl jedenáctý potomek nevinných obětí. (Podle jiné verze pouze pochoval jejich kosti). K hradu se váže i varianta pověsti o ženě, jež zanechala svědíte v místnosti s pokladem a až po roce se s ním mohla setkat. Několik místních sousedů se kdysi domluvilo, že vyzvednou libštejnský poklad. Za tím účelem se každý postní pátek modlili ve zříceninách. Při třetím modlení se jim zjevil přízrak obrovského obrněného rytíře a vyzval je, aby ho nerušili. Od těch dob se už nikdo poklad vyzvednout nepokoušel.
Za vlády Marie Terezie navštívil Libštejn mlynářský pomocník. Uprostřed noci ho probudilo množství hlasů, které přicházely zvenčí. Uviděl na nádvoří sedět v půlkruhu společnost ve starodávných úborech. Uprostřed stály dvě otesané klády sbité do tvaru písmene X a k nim byl za nohy a ruce připoután muž v cárech. Nedaleko odtud se o široký meč opíral kat. Z půlkruhu vstal bělovlasý stařec, který obvinil hraběte Gryspeka a vynesl nad ním ortel – vyřezání dvaceti kusů masa a předhození psům. Na více svědek nečekal, utekl a lidem ve vesnici vyprávěl, co viděl. Místní lidé mu jeho příhodu potvrdili. Podle pověstí zde každých 10 let, vždy v červnu za první úplňkové noci se prý scházejí všichni, koho hrabě zradil a soudí ho.
