Na Hasenburku pásli jednou pasáci dobytek, Byla jim dlouhá chvíle a umyslili si ji ukrátiti tím, že podívají se, jak to ve věži vypadá. Všichni až na jednoho byli s návrhem srozuměni. Metali los, kdo se má do věže spustiti a los padl právě na toho, který byl proti návrhu. Jen s odporem dal se dolů po provaze spustiti. Řekli mu, aby až bude chtíti, aby ho vytáhli, zatáhnul za provaz.
Když ani znamení nedával, ani na volání neodpovídal, hnali domů. Druhý den ráno, když stáda na Hasenburk zase vyháněli, běžel jim druh od Hasenburku naproti. Měl plné ruce nových zlatých peněz a vypravoval jim, že když do sklepení přišel, viděl hromadu zlatých peněz a u nich bílou paní, která se jej ptala, co chce. Když jí vše vypověděl, řekla mu, aby si nabral zlata, kolik si přeje; potom vše zmizelo.
Ráno probudit se na místě, kde seděli. Teď chtěli všichni dáti se spustiti do sklepení. Konečně shodli se na tom, že ten se do věže spustí, který na tu myšlenku včera přišel.
Spustili jej tedy dolů, ale nikdy se již nevrátil.
