Okolo hradu Šelmberk můžeme najít krásnou panenskou přírodu, což je pravděpodobně tím, že na hrad a ani do jeho okolí nevede železnice. Proto sem nepřijde ani mnoho lidí, takže je tu klid pro mnohá zvířata. Snad i proto si tento hrad vyhlédlo mnoho druhů netopýrů. Konají se zde i “netopýří noci” při kterých se pozorují netopýři, chytají se do sítí a pozorují se ultrazvukem. Přitahují-li vás tyto”letájící myšky”, záhadné pověsti, temná gotická atmosféra a krásné lesy, tak je tento hrad stvořen právě pro vás.
Kdy byl hrad Šelmberk založen, je nám záhadou. Dle jedné verze byl založen již okolo čtvrtého století našeho letopočtu. Dle jiné verze byl hrad dobyt vojsky rodu Vršovců v roce 1038 našeho letopočtu, což by znamenalo, že musel být založen před tímto datem. Dle třetí verze (asi nejčastěji uváděné v lit. pramenech) byl založen až ve čtrnáctém století a nejčastěji je uváděn rok 1318. Z tohoto roku je pravděpodobně dochovaná první zmínka o pánu ze Šelmberka. Tím je pravděpodobně Přibyslav ze Šelmberka. Jelikož však Přibyslav ze Šelmberka v tomto roce prodává horu Pavlov jistému Vilémovi z Vožice (a uváděno je u jeho jména “z Křimína a Šelmberka”), tak je pravděpodobné, že v roce 1318 hrad již existoval. Další historie hradu je již více “průhledná”. Přibyslav hrad vlastní do roku 1341. Jeho syn Přibík vlastní hrad od roku 1341 asi do roku 1359. Pak ho vlastní jeho synové Čeněk a Ondřej. Po nich vládne hradu dcera Ondřejova – Eliška, která se provdala za Aleše z Rýzmburka a ten se stal pánem hradu, protože Eliška na něj hrad převedla pravděpodobně kolem roku 1390.
Zjevení svaté Kateřiny Alexandrijské na Šelberku (aneb záhada dvou Elišek)
Na počátku šestnáctého století se údajně na hradě Šelberk zjevila svatá Kateřina resp. její duch (či její stopa v astrálu), protože svatá Kateřina žila okolo roku 300 našeho letopočtu. Kateřina Alexandrijská byla podle legendy křesťanskou mučednicí, ovšem dnes existují pochybnosti, že skutečně existovala (spíš se jednalo o smyšlenou postavu). Dle křesťanské legendy byla Kateřina vzdělanou egyptskou princeznou a křesťankou se stala až později pod vlivem křesťanského poustevníka, který jí zasvětil do této víry. Svatá Kateřina Alexandrijská je patronkou panen, učenců, studentů, učitelů, námořníků, tiskařů etc. Svatá Kateřina se prý na Šelmerku zjevila v době, kdy na hradě vládl Václav Předbor z Radejšína se ženou Eliškou. Dle jiné verze se zjevila dceři Ondřeje ze Šelmberka – Elišce, která byla provdána za Aleše z Rýzmburka (již okolo roku 1390). Václav Předbor a jeho bratři jsou uváděni jako vlastníci hradu od roku 1505, ale jen asi do roku 1518 kdy koupil od nich hrad s příslušenstvím Albrecht Cipl z Kravska. A byla to právě Eliška (možná ta první, ale možná ta druhá) a několik služek a sluhů, kterým se svatá Kateřina zjevila. Z hlediska psychologického a parapsychologického by se tato událost nechala možná vysvětlit logicky: Eliška prý Kateřinu Alexandrijskou obdivovala, poněvadž o ní hodně mnoho slyšela. A právě proto se k ní modlila. Možná, že právě při těchto modlitbách si svatou Kateřinu natolik vizualizovala, až její obraz (ve svém nitru) jakoby “promítla” do prostoru a tím vznikla společná halucinace pod dojmem její vizualizace. Ale nechme být tyto rádoby logické spekulace. Víra není přeci o logice …
Hrad Šelmberk a fenomén Faferman?
Faferman je jev, který je často spojován s kulovým bleskem na straně jedné a s legendou o slovanských běsech živlu ohně na straně druhé. Nikdy nebyla zatím prokázána souvislost mezi fenoménem kulového blesku a fenoménem ohnivého mužíka, ohnivého skřítka či ohnivého běsu (se kterým se setkáváme nejen ve slovanském folklóru). Dnes by tento jev možná někteří zařadili mezi “UFO” nebo takzvané létající koule. Lidé, kteří žijí v okolí hradu Šelmberk i lidé od Mladé Vožice (ta je asi tři kilometry od hradu) prý vyprávějí, že nad hradem (hlavně kolem věže hradu) “obletuje” hořící předmět. Jelikož se tento jev nad hradem vyskytoval hlavně při bouřkách, tak by to mohlo znamenat, že se jedná skutečně o kulový blesk anebo jev, který má nějakou souvislost s bouřkou a deštěm. Ale! Dle pověstí se nejedná jen tak o ledajaký předmět. Povídá se totiž, že okolo věže létá “ohnivé dítě”. Zdá se vám to málo pravděpodobné? Já jsem stejného názoru, ale vysvětlete to těm, kteří ho viděli …
Jaroslav Wimmer o tomto dítěti píše: “Pokaždé se prý vznášelo nad hradní zříceninou, pak kroužilo okolo věže a nakonec usedlo na větev starého stromu. V tu chvíli dítě spustilo srdcervoucí křik”. Čím více prý křičelo, tím rychleji zmizelo – prostě se “vypařilo”. Pokud křičelo méně hlasitě, tak bylo vidět údajně déle.
