Zimou zkřehlý zajíček, opustil svůj hájiček. Byl ještě tak maličký, rostl bez své matičky.
Neznámou on cestou vyšel, něco na zub hledat si šel. Zpočátku byl samý smích, obdivoval padlý sníh.
Hledal pole se zelíčkem, s jiným potkal se zajíčkem. Ten mu řekl:
„Zajíci? Co máš ve své palici? Kdepak zelí v zimě v poli?“
zajíčka to tuze bolí, měl na zelí velkou chuť, šel ho hledat, buď jak buď!
Sníh však všechna pole zavál, zajíc dělal proto kravál! Pláče, kvičí, bolí bříško, tak se těšil na zelíčko!
Zajíc cítí velký hlad, venku zima, mráz a chlad! Svoje pacičky má zkřehlé, náhle vidí cosi vedle!
Sotva ušel cesty půl, natrefil na včelí úl! Barevný byl celičký, uvnitř spaly včeličky.
„To je krásný domeček!“ pomyslil si zajíček. „Kdopak tu v domečku bydlí? Čí je to krásné obydlí?“
byl zvědavý zajíček, nakouknul na krajíček! Neviděl však nikoho, tak se pustil do toho!
Vydrápal ve dřevě škvíru, začal kousat v úle díru a když otvor vykousal, dovnitř se ním prosoukal.
I když neměl zelíčko, bylo mu tam teplíčko. Do koutku si pěkně hupsnul, během chvilky v úlu usnul.
Vzbudila se včelička, divila se celičká.
„Jak se k nám do úlu dostal? Kdopak ho sem asi poslal?“ Pak potichu včelička, budila hned zajíčka:
„Vstávej! Vzbuď se, zajíci! Tu nebydlí králíci! To je náš domeček, včelín! Nepohostíme tě zelím!
Jedině bych mohla hned, dát ti ochutnat náš med“.
Zajíc hnedka vyskočil, med jej trochu zaskočil. S nadšením jej ochutnal, avšak med mu nechutnal!
„Děkuji ti, včeličko, já raděj to zelíčko! Med se lepí na mou pusu, není podle mého vkusu!“
Vtom šel kolem úlu medvěd, dnů prý nejedl už devět! Do včelínu hlavu strčil, zajíc už se před ním krčil!
Medvěd v úlu? Achich běda! Včelka bzučí na medvěda! Vždyť ten by jim mohl hned, zbaštit všechen jejich med!
Včelka budí všechny včely, zajíček se třese celý. „Vzbuďte se mé sestřičky! Vystrčte své jehličky!
Medvěd se nám na med chystá, sní nám všechen, jsem si jistá! Med nám zbaští a co více? Chystá se i na zajíce!“
Medvěd hladově už bručí, kolem něho včelky bzučí, nad medvědem plno jich, začal útok! Pích a pích!
Medvěd dostal žihadlo, hned ho utéct napadlo! Prchá odtud, peláší, div se za ním nepráší!
Roje včel se medvěd bál, mazal z úlu co nejdál! Včelky svůj med ubránily a zajíčka zachránily!
Od té doby včelička měla ráda zajíčka. V létě oba v jeteli společně se veselí!
Zajíc baští lístečky, včelka hledá kvítečky, z vonných květů ze všech sil, sbírá pilně všechen pyl!
Alena Chudobová
