Za rozkvetlou zahradou na konci vsi se táhne velký lán rostoucí pšenice a hnedka za ním vede pěšinka k malému lesíčku, v němž žije spousta veverek malých i velkých, černých i rezatých, hodných i drzých, čiperných i hravých.
Mají tam, svůj veveří ráj plný dubů, buků, smrků, dokonce i lískových keřů a hned kousek od pole stojí tři staré, velikánské stromy ořešáku, takže veverky nemusí za svou nejoblíbenější potravou nikdy příliš daleko. S oblibou si pochutnávají na všech těch dobrých jadýrkách ze šišek, bukviček i oříšků, jež jim tolik chutnají. Shromažďují si ve svých úkrytech zásoby na zimu a předhánějí dokáže zajistit zásobu největší a ta se pak stává královnou všech veverek.
Již po několik let vede v této jejich soutěži veverka Aranka, která je ze všech veverek nejšikovnější. Pomáhá všem mladým, nezkušeným veverkám a dává jim do života cenné rady. Je u všech nejoblíbenější a všechny veverky ji mají rády, neboť jde všem příkladem. Nejen však veverky v tomto lesíku přebývají, nýbrž tam možno spatřit tu a tam i lišku, zajíčka, srnečku, dokonce se tam čas od času ukáže i jelen, kterého se však všechna lesní zvířátka bojí jen proto, že má veliké parohy.
Jednou do tohoto lesíčku zavítal neznámý střelec, který ulovil lišku, neboť chtěl své ženě darovat kožešinový límec z lišky. Ubohou lišku tak zastřelil, strčil do pytle a už s ní pelášil co nejrychleji pryč. Vůbec nedbal tomu, že se liška před nedávnem stala mámou a vychovávala ve své noře maličkou lištičku Laky.
Sotva to veverka Aranka zpozorovala, hned se vydala liščí noru hledat. Skákala ze stromu na strom, běhala po lese a usilovně pátrala po liščím mláděti. Vyšmejdila dvě liščí nory, ale ani v jedné z nich malá lištička nebyla. Hledala dál, až konečně zaslechla u jednoho stromu naříkavý pláč malé lištičky. Ta už chuděrka plakala hlady a sama samotinká se v opuštěné noře bála. Veverka se prohrabala k ní a to už si lištička myslela, že se k ní konečně vrátila její maminka. Začala pochtívat u veverky mlíčko, jenomže Aranka v sobě žádné mlíčko neměla.
O to víc bylo veverce lištičky líto a snažila se ji utišit. Byla z jejího opuštění tuze smutná a za každou cenu chtěla malé lištičce pomoci. Opatrně si ji přenesla k sobě do dutiny dubu, kde měla svůj pelíšek a tam malou lištičku zahřívala. Tolik moc si přála stát se její náhradní maminkou, že se jí to nakonec podařilo. Silný mateřský pud zřejmě zapracoval a v těle veverky se mlíčko pro hladovějící lištičku začalo skutečně tvořit!
„Zázrak, zázrak! To je neskutečné,“ zaradovala se přešťastná veverka a bylo ji u srdce velmi příjemně. Tulila se k malé Laky a rozplývala se štěstím, že je konečně mámou! Nikdy své malé veverčí mládě sama neměla, i když po něm toužila sebevíc. Nyní byla již sice stará, ale přece jen zažila pocit, jaké to je být mámou a malou lištičku přímo milovala. Zahrnula jí svou veškerou péčí a láskou a tak se malá Laky začala mít dobře. Rostla, jako z vody a ve všem se snažila svoji veveří mámu poslouchat a napodobovat. Naučila se šplhat po stromech, sbírat šišky i oříšky, ale rozlousknout je tak, jako právě veverka je nedokázala. Některá jadérka ji zachutnala, ale raději si ulovila nějakou tu myšku, šnečka, housenku, nebo broučka, neboť strava veverek ji příliš neuspokojovala. Nikdy ji však veverka nedovolila čapnout zajíčka, nebo ptáčka, natožpak bažanta či koroptvičku.! Byla hodná, milá, přítulná, hravá a nikdy by ji nenapadlo ublížit ani tomu nejmenšímu kuřátku, na něž si jiné lišky brousí zuby nejraději a s oblibou si na nich pochutnávají. Lištička Laky však byla úplně jiná a to jen díky vzorné výchově své veveří mámy Aranky, která byla na Laky patřičně hrdá. Na Aranku byly zase pyšné všechny ostatní veverky, neboť to co dokázala Aranka by nezvládla žádná z nich. O to víc měly Aranku rády a malá Laky se tak stala chloubou celého lesa.
Od té doby byla veverka Aranka veveří královnou už jednou provždy a lištička Laky se tak stala příkladným vzorem všem nezbedným liškám!
Alena Chudobová
