Královským majetkem býval Veliš i krajina kolem a počátkem 14. století byl asi založen hrad.R.1316 jej držel Půta z Frýdlantu, po něm Vartenberkové spolu s městem Jičínem, pak Jiří Poděbradský a syn, Samuel z Hrádku a Valečova, pak Trčkové z Lípy, z nichž Vilém Trčka v letech 1593-1596 hrad znamenitě přestavěl. Roku 1606 koupil hrad a celé rozsáhlé panství Mates z Thurnu, přední vůdce českého povstání. Pak Albrecht z Valdštejna a r. 1636 Jindřich hrabě Šlik z Holíče se stal pánem celého panství . Z rozkazu císaře Ferdinanda byl hrad r. 1658 zbořen, aby nemohl sloužit nepříteli. Hrad rychle mizel z povrchu.
Jak se jmenovala vdova, která zde se sličnou dcerou bydlela, pověst neví. O ni se ucházel mladý rytíř Trčka. Aby mohl častěji dlíti u krásné panny, přicházíval do hradu tajnou chodbou.
V té době nastala válka, do níž i mladý Trčka spěchal. Kdesi u Prahy se strhla velmi krvavá bitva. V nastalém zmatku se zmocnil rytíř královského pokladu a v v doprovodu silné ozbrojené družiny s ním ujel. Poklad ukryl na hradě Veliši. Když se o tom dověděl král, žádal poklad na rytíři zpět, ale vyjednávači se vrátili do Prahy s prázdnou. I prohlásil král mladého rytíře za psance a poslal proti němu na hrad Veliš vojsko, aby se stůj co stůj pokladu zmocnilo. Ale voje našly Veliš pevně uzavřený a připravený na rozhodný odpor.Sám rytíř řídil obranu hradu, pobízel posádku ke statečnosti a byl všude, kde bylo potřeba odrážet líté útoky nepřátel.Ale stálým prudkým útokům hrad přece neodolal, vojsko královské zteklo po velkých ztrátách hradby, dobývalo hrad část po části. Ale ani pak se rytíř se zbytkem obhájců nepoddal. Utekl s ostatními do silné věže a řídil odtud obranu. Konečně se i do věže vedralo královské vojsko , zbytky obránců byly pobity.Tehdy viděl rytíř, že zajetí neujde , a že ho jako psance nemine krutý trest. Rozloučil se rychle se svou nevěstou, vběhl do klenuté místnosti, kde uprostřed stál těžký dubový stůl. Třikráte dupl do podlahy blízko stolu, objevil se velký otvor, rytíř do něho vstoupil a podlaha se opět za ním zavřela. V té chvíli vstoupili vojáci do komnaty, ale nic zde již nespatřili.
Vydali se zpět s úplnou nepořízenou, bez psance a bez pokladu ku Praze. Mladý rytíř sestupoval po točitých schodech do hlubokého sklepení a odtud prchal tajnou chodbou do Jičína. Na útěku ještě naposledy pohleděl ke hradu a zvolal:
„Veliši, Veliši! Hrdě se vypínáš, než byl bys pyšnější, kdybys jen věděl, jaké bohatství skrýváš!“
Leč ani tam se dlouho nezdržel, protože věděl, že vojsko rozhněvaného krále bude po všem slídit. Vsedl na koně a prchal k hustým lesům k severu. Dlouho nebylo po rytíři ani slechu, jakoby se do země propadl. Ale za nějakou dobu zastavil se před branou velišskou kůň. Nevěsta poznala, že je to kůň jejího milého, s nímž tu často býval na návštěvě. Kůň bez jezdce.Zlá předtucha ji pojala. Brzy potom došla do Jičína i na hrad Veliš zvěst o tom,že dřevorubci nalezli v lesích mezi Turnovem a Libercem oběšeného rytíře.
Smutný je šerý Veliš, jen pověst o kompaktátech zde za Trčků uložených se v lidu traduje, též o velmi hluboké studni a o pokladech bývalých bohatých pánů. Poklad se prý dosud nalézá ve Veliši. Je prý tu také dle pověsti jedenáct stříbrných apoštolů a zlatý Kristus. Skvosty ony hlídá však ohnivý pes, který nikomu nedovolí něčím se z těchto pokladů obohatit.
