Povídka k podzimní tématice. Vhodná pro prožitkové učení o počasí na podzim.
Na obloze se proháněl jen tak sem a tam tmavě modrý mrak. Když ho to probíhání přestávalo bavit, řekl si: “Tak a teď už se pořádně zlobím už mě to běhání sem a tam nebaví. Nechci čekat až přijde můj čas, abych mohl ukázat moji sílu, co já umím. Já to chci už teď.” Poslal tedy spát sluníčko do bělavých obláčků a zavolal si svoje kamarády. „Větře, větříčku!“ volal mrak.
Vítr právě otvíral oči ze spánku a slyší volání. „Kdo žádá moji pomoc?” Ptá se. To už otevírá mrak dveře do větrné chaloupky a prosí. „Větře, větříčku, pomoz mi, prosím tě, abych se zvětšil. Já chci ukázat co umím, co jsem se naučil, jak mohu pomoci světu. Chci ukázat jak jsem velký, temný, dlouhý a co mám v břichu.“
„To jsi přišel právě včas, protože jsem se dobře vyspal a potřebuji si protáhnout záda.Honem jdeme na to.“ Pravil vítr. Větřík začal nejdříve povívat, pak pofukovat a nakonec se rozfoukal víc a víc. Mrak se tím zase zvětšoval, zvětšoval a nadouval a nadouval až mu břicho začalo tmavnout a černat. To už mrak nevydržel a břicho mu prasklo. Začaly padat pomalu nejdříve malé kapky, pak větší a rychleji až se nakonec spustil takový liják.
Pršelo opravdu moc. Pršelo do zahrady, pršelo do polí, na lesy na domy na chodníky a do rybníků. Prostě pršelo všude. A lidé museli chodit s deštníky nebo pláštěnkami. Někteří také zmokli a jiní seděli doma za oknem a nemohli ven.
Když už to začalo skoro každému vadit, protože to trvalo dlouho a vody už bylo všude až, až, vzbudilo se sluníčko. Z bělavých obláčků volalo. „jejda, co jsem to provedlo, já jsem zaspalo! Teď je na zemi úplná pohroma. Jak dlouho se ten černý mrak tady roztahuje? Rychle za ním.“
Začalo rychle, co nejrychleji mohlo prodlužovat svoje paprsky a rozehřívat se, aby vše stačilo zachránit. Nejdříve se lekl déšť a rychle uzavřel svoje břicho, aby nekapala voda. Potom se schoval vítr do své větrné chaloupky a zavřel za sebou pořádně dveře. Řekl si: „přece se nenechám od sluníčka spálit.“
Všichni ostatní byli rádi, že zase sluníčko svítí a oni si užijí ještě několik krásných, barevných dnů podzimu.
Doplnit verši, písněmi, kresbou, grafomotorikou – zakreslování kapek, šikmých čar dešté, hrou na “Vítr a mrak” – honěná, zakreslování mraků, pozorování mraků venku, rozhovor o nich – malé, velké, tmavé – světlé, jak je vítr žene, jak klepou na parapet okna, apod.
