Proč se Kroužek jmenuje Kroužek
Byla jednou jedna malá holčička, jmenovala se Gábinka. Ta holčička už ale nebyla zas tak úplně malá. Chodila do první třídy. Měla krásnou červenou aktovku a tlustý penál, plný pastelek. Ona totiž ze všeho na světě nejraději kreslila. Ve škole měla moc hodnou paní učitelku, která by ráda Gábinku naučila spoustu zajímavých věcí. Jenomže – Gábinku škola vůbec nezajímala. Při vyučování nedávala pozor, dívala se z okna nebo si dokonce kreslila po lavici. Často si říkala: „Nač je ta škola dobrá? Umím kreslit, zpívat, sama se obléknu a najím, to mi docela stačí!“
Paní učitelka zrovna učila děti počítat puntíky a kreslit kruhy. Gábinka si ale místo počítání nakreslila do sešitu červenou pastelkou malého trpajzlíka. Trpajzlíka s kulatou hlavičkou, špičatou čepičkou a na kalhotkách měl spoustu bílých puntíků.
„Ty jsi ale roztomilý trpaslík! Ty ses mi povedl! Budu ti říkat Kroužek,“ spokojeně si řekla Gábinka. Najednou Kroužek zamrkal očičkama, usmál se na Gábinku a pěkně ji pozdravil.
Od té doby se začala Gábinka do školy těšit o mnoho víc. Moc se s Kroužkem skamarádila. Vždycky, když začala hodina, Kroužek Gábince řekl: „Teď poslouchej, teď je to moc zajímavé.“ A holčička ho poslechla. Najednou uslyšela hodně opravdu zajímavých věcí a mnoho užitečného se naučila.
Třeba jak se rozdělit s kamarády o bonbony, aby to bylo spravedlivé. To totiž bez počítání opravdu nejde. Gábinka teď už do školy chodila ráda. Dávala pozor, všechno si pěkně pamatovala, měla samé jedničky a trpajzlíčka, toho už vůbec nepotřebovala, protože díky němu pochopila, že je ve škole vlastně docela hezky.
Ke konci školního roku povídá paní učitelka: „Zítra, děti, půjdeme na výlet na Ostaš.“
Všichni se zaradovali. Gábinka si připravila batůžek se svačinou a vzala s sebou také Kroužka. Bylo by mu to líto, kdyby zůstal ve škole. Ve skalách ještě nikdy nebyl.
Ten den bylo opravdu nádherné počasí a všechny děti si výlet moc užívaly. Když už je trošku bolely nohy, řekla paní učitelka: „Tady, pod tou trpasličí skálou, posvačíme.“
Také Gábinka otevřela svůj batůžek. Rozdělila se s kroužkem o svačinu. A Kroužek najednou povídá: „Víš, Gábinko, tady je tak krásně a ty mě vlastně už vůbec nepotřebuješ. Co kdybych tady zůstal?” A Gábinka? Nejdřív se trochu zarazila. Kroužek byl její nejlepší kamarád. Ale potom pokývala hlavou. „Máš pravdu, Kroužku. Za chvíli bude vysvědčení a o prázdninách ve škole nikdo nebude, bylo by ti tam smutno. Jestli opravdu chceš, zůstaň tu.“
Kroužek podal Gábince ručičku a Gábinka mu dala pusinku na rozloučenou. Paní učitelka už také svolávala děti k návratu. Ještě se na sebe naposled usmáli, Trpaslík Gábince zamával a zmizel za borůvkovým keřem. Gábinka pak měla na vysvědčení samé jedničky. Kroužek, ten si v lese postavil malinkatou chaloupku s červenou střechou a bílými puntíky a za hezkého počasí si spokojeně vysedává na puntíkaté lavičce, popíjí borůvkovou limonádu. Vzpomíná na Gábinku a je mu hezky.
- Kde se vzal Kroužek a proč?
- Jak přišel Kroužek ke svému jménu?
Autorka: Kateřina Važanová
Pohádka je zařazená do soutěže: Napište pohádku pro děti
