Proč se Proužek jmenuje Proužek
V Polici nad Metují bydlel malý kluk. Jmenoval se Jára. Ten Jára si vůbec nehrál s hračkami ani s kamarády. On nechodil ani ven. Pořád totiž seděl u počítače, kde hrál hry. Nejraději měl takové, kde se hodně střílí, jsou tam samí roboti a bojovníci. Nebo koukal na televizi. Na pirátské a strašidelné filmy. Pohádky a Večerníček, to ho vůbec nezajímalo.
„Pche, to je pro malé děti,“ říkal mamince, když ho zvala, ať se jde podívat na pohádku. Dokud bylo světlo, tak to byl mistr světa. Ale běda, jak se setmělo. Když ho maminka poslala spát a zhasla, už měl slzy na krajíčku. Představte si, že někdy se i počůral, protože si myslel, že cestou na záchod potká nějaká strašidla. Raději tam tedy nešel. Takový nesmysl.
Jára pak v noci spal neklidně, někdy se i celý vystrašený vzbudil z ošklivého snu.
S Járou v pokojíčku bydlel také jeho starší brácha Dáda.
Dáda, počítače rád neměl. Raději si zašel do knihovny vypůjčit nějakou pěknou knížku na čtení.
Dádu už to věčné Járovo noční fňukání přestávalo bavit a tak jednou povídá: „Jaroušku, zachumlej se do těch svých pruhovaných peřin a já ti něco prozradím. Já jsem totiž zjistil, že se k tobě do postele nastěhoval trpaslík. A protože bydlí v tvých pruhovaných peřinách, má také pruhovanou čepici i kalhotky a víš jak se jmenuje? No jak jinak než Proužek!“ Vysvětlil Járovi, že Proužek ho ochrání před všemi strašidly světa.
Dáda si toho trpaslíka vymyslel, aby Járu uklidnil. Ale Jára pořád žadonil, ať mu toho trpaslíka ukáže. Dáda uměl moc hezky modelovat. Vyndal tedy ze šuplíku modrou plastelínu a trpaslíčka vymodeloval. Ještě špejličkou vyryl pruhy na kalhotky a čepičku a bylo to. Proužek se smál od ucha k uchu. Járovi se trpaslík moc líbil. Postavil ho na poličku nad postelí a večer spokojeně usnul. Tentokrát neměl žádné sny o příšerách, které ho honí. Ráno se probudil a hned kouká na poličku. Ale co to? Trpaslík nikde. Byla prázdná.
Najednou vedle sebe slyší tenký hlásek: „Ahoj Járo? Jak ses vyspal?“
Jára kouká kolem sebe a co nevidí! Pruhovaný trpaslíček poskakuje po jeho pruhované peřině.
Jára se s trpaslíkem hned skamarádil. Proužek mu před spaním pomohl naklepat peřinku a také mu vyprávěl veselé pohádky. Když bylo potřeba, vyprovodil ho po tmě na záchod. Někdy si spolu hráli i ve dne. Posílali si autíčka, nebo stavěli ze stavebnice, také hráli pexeso. A na počítač a televizi? Na tu Jára úplně zapomněl. Časem už ani ke hře Proužka vůbec nepotřeboval.
Jednou takhle v sobotu povídá Járova maminka: „Kluci, připravte si batůžky, venku je krásně, půjdeme se projít do skal.“ Jára zavolal Proužka a vyrazili na Ostaš.
Šli po značkách a šipkách a těsně pod cedulí Skřítkov, se rozhodli udělat si přestávku na svačinu. Proužek také vylezl z batohu. Rozhlédl se, a když uviděl směrovku do Skřítkova, údivem se mu proužky na čepičce úplně zakroutily. Hned poprosil Járu ať se tam jdou spolu podívat. A víte, co tam našli? Našli tam malou, puntíkatou chaloupku a před domečkem na puntíkaté lavičce trpajzlíka… Ano uhodli jste, byl to náš Kroužek.
Když Jára viděl, jak je Proužek nadšený, navrhl mu: „Víš co, Proužku? Díky tobě už se večer vůbec nebojím, mám hezké sny, a umím mnoho prima her, tak jestli chceš, tak já ti na oplátku pomůžu tady ve Skřítkově postavit domeček a klidně si tu s Kroužkem zůstaň.“
Jak řekl, tak udělal. Nasbíral větvičky, kamínky, z mechu si trpaslík vystlal postýlku. Dáda zase pomohl vyhledat kůru, z které chaloupku postavili. Střídali bílou kůru z břízy a tmavší z dubu, aby byla chaloupka pěkně proužkovaná. Střechu upletli z trávy. Aby byla veselejší, upevnili na ni proužky z lístků barevných květin.
Chaloupka se opravdu povedla. Byla veselá jako trpaslíček Proužek a stála hned vedle puntíkované chaloupky kamaráda Kroužka, což bylo úplně nejlepší.
Jára se s trpaslíky rozloučil a slíbil, že až zase někdy půjdou s rodinou na výlet na Ostaš, určitě je přijdou s Dádou navštívit. Kroužek s Proužkem jim zamávali.
Kroužek přinesl novému sousedovi borůvkové palačinky na uvítanou, sedli si před domečky na lavičku a bylo jim krásně.
- Kde se vzal Proužek a proč?
- Jak přišel ke svému jménu?
Autorka: Kateřina Važanová
Pohádka je zařazená do soutěže: Napište pohádku pro děti
