Jednou navečer seděli Týdeníčci na zápraží svého domečku a povídali si, co nového za posledních sedm dní prožili, koho kde potkali a o čem se dozvěděli.
Pondělín pobavil všechny historkou o rozpustilém štěňátku, které ho celý den neúnavně zlobilo svým nekonečným dorážením a snahou zatáhnout ho do své hry s gumovou hračkou.
Úterník měl v zásobě povídání o tom, jak pomohl zmoklým slepicím, kterým se zavřel vchod do kurníku, protože se uvolnila závora a ony musely v lijáku zůstat venku na dvoře.
Středáčkovo povídání o žabákovi z jezírka v zatopeném lomu, který zkoušel surfovat na vrbovém listu a moc mu to nešlo, všechny výborně pobavilo a víkendové víly švitořily o nových tanečních variacích, které nacvičily s kamarádkami od potůčku.
Pátník přidal k dobru uzdravení víly Jitrocelky, která se neopatrně skutálela do mladých kopřiv.
Jen Čtvrtečník se do všeobecného povídání tentokrát nezapojil. Seděl zadumaně opodál, upřeně pozoroval, jak zapadá sluníčko za obzor a vypadal docela ustaraně. Pondělín si toho povšiml, nedalo mu to a zeptal se přímo: „Copak, že jsi tak zamyšlený? Něco se ti přihodilo, něco tě trápí?“
„Ale, kamaráde, nemůžu přestat myslet na skřítka Křovínka od starého lomu. Přišel za mnou pro radu a já nevím, jakou mu mám dát. Dostal se do zapeklité situace. Zatímco byl celý den venku za prací, do jeho chaloupky se mu nastěhovala černá zmije. Roztahuje se tam, jako kdyby jí chaloupka odjakživa patřila a Křovínek nemá kde bydlet. Věřil, že mu poradím, co s tím, ale mě nic rozumného nenapadá. Ráno zase přijde a já si tentokrát nevím rady a to mě trápí“, postěžoval si Čtvrtečník.
„Pojď si sednout k ostatním a řekni o tom všem, třeba někoho z nás něco chytrého napadne“ navrhl mu Pondělín.
„Máš pravdu“ přikývl skřítek a podělil se s kamarády o svou starost. Všichni hned začali přemýšlet, jak by se Křovínkovi dalo pomoct. Nikdo neměl žádný rozumný nápad, až po chvíli Pátník přišel s tím, že by možná o něčem věděl. Existují bylinky na spaní. Musí se s nimi opatrně, ale když se z nich připraví lektvar odborně, bude vyhráno. Smíchá se v misce s mlékem a ta se postaví na okno Křovínkovy chaloupky. Hadi mají mléko moc rádi, zmije mu určitě neodolá. A až usne, přijde na řadu silák Úterník. Vynese nevítaného hosta z chaloupky a odnese ho až ke třem dubům. Do lektvaru se přidá i kousek nastrouhaného bludného kořene, aby už had chaloupku znovu nenašel a Křovínek v ní mohl žít v bezpečí. Všem se ten nápad zalíbil a tak se Pátník dal hned do práce. Ráno byla lahvička s lektvarem připravená. Týdeníčci s Křovínkem se vydali k chaloupce. Už z dálky viděli, že dveře jsou dokořán otevřené a na terase se rozvaluje černá zmije.
Co teď? K chaloupce se nedostanou, jak tam dají mléko? Ale jsou to chytré hlavičky a poradili si. Sobotička a Nedělinka se daly do tance. Chvíli se točily mezi stromy a pak vyběhly s vlajícími závoji na trávníček před chaloupkou.
Jak všichni doufali, tak se i stalo. Zmijí pozornost jejich ladné pohyby upoutaly natolik, že se stočila do klubíčka a sledovala tanec. Toho využil mrštný Středáček. Prosmýkl se mlázím zezadu k chaloupce, postavil opatrně misku s mlékem na okénko a než bys řekl švec, byl pryč. Víly dostaly od Pondělína znamení, že mléko je na svém místě a tak zase odtančily mezi stromy a zmizely hadovi z dohledu. Netrvalo dlouho a vůně mléka přiměla zmiji k průzkumu, odkud že to přichází. Našla to snadno a bez meškání si na té laskomině pochutnala. Stalo se, co se stát mělo. Za chvíli spala „jak zabitá“. Teď přišla Úterýnova chvíle, naložil si zmiji na svá široká záda a odnesl ji do hloubi lesa.
Křovínek byl šťastný, že má zase svou chaloupku a za odměnu pozval všechny Týdeníčky na malinovou šťávu, kterou vaří z těch nejsladších plodů, které dozrávají na svahu za jeho chaloupkou. Ti si pochutnali!
Pohádka z elektronické knihy Předškoláci
