Letní louka ve své kráse, něžná prostým kvítím zdá se,
sečná tráva létem voní, vůně pylu padá do ní.
Kopretiny kvítek bílý, vábí včelky i motýly,
poletují z květu na květ jež se vánkem stačí zachvět.
Zvonky v trávě modře září, zlatem na ně slunce září,
pomněnky svou barvou očí, kvítky své za sluncem točí.
Všude kolem sebe víří, pampelišky svoje chmýří,
ranní vlahou rosení, louku čeká kosení.
Luční tráva již se suší, prostým kvítkům krásu ruší,
senem voní suchá tráva, se stébly si větřík hrává.
Slunce hřeje, silně pálí, načechranou louku spálí,
ostré slunce oči hmouří, nebe nevyhne se bouři.
Obloha se zatahuje, tmavé sukno natahuje,
pohlcené slunce mraky, zakrývají černé fraky.
Nad hlavou se honí blesky, usušit jsme stihli hezky,
stihneme to domů ještě dřív, než spadnou kapky deště.
Povětří se vzduchem žene, obloha je barvy šedé,
v ní se temná mračna hustí, každou chvíli vláhu zpustí.
Velký vítr silou fouká, meluzína píseň houká,
vítr mračna rozhání, bouře zas dál uhání.
Znovu rozezní se rušno, do ovzduší vstoupí dusno,
slunce mezi obláčky, vykukuje za mráčky.
Azurem se nebe jasní, krajina se opět zjasní,
ptačí zpěv se ozve znovu, z větví na korunách stromů.
Zelení zas louka obráží a v ní se oči rozzáří,
pro čtyřlístek tam z jetele, kdo štěstí hledal vesele.
Pohádka z elektronické knihy pro předškoláky
Alena Chudobová
