O čarodějnicích

„V celých davech,“ vypravuje Luccä, „v dobách války třicetileté čarodějnice a obludy létaly v povětří; jediné město Cukmantl mělo osm katův, kteříž upalovali jednu „obludu“ po druhé a nemohouce býti hotovi, do ohně házeli konečně i šest až osm „čarodějnic“ najednou, aby práci svou zrychlili.“ Od roku 1630 až roku 1651 bylo upáleno čarodějnic v Cukmantlu 85, ve Frývaldově 102, v Nise 11 a v jiných dvou obcích 44, úhrnem 242. Čarodějnice upálené byly ženy a dcery radních, hostinských a jiných lidí zámožných, ba i děti. Staré báby ovšem nejvíce, jakž pochopitelno, z čarodějnictví byly podezřívány.

Byla-li bába stará a šeredná, nemohlo býti pochybnosti, že je čarodějnicí. Vynikala-li ženská krásou nevšední, měla zajisté s čertem spolek. A podezřelou osobu odvlekli do mučírny, kdež nemohla zapírati a musila se přiznati na věci, při nichž nás strach a hrůza obchází.

Takých ďáblům zapsaných žen bylo tehdy mnoho, lid i páni učení věřili, že čarodějnice se vespolek znají, že odbývají své sněmy na Petrově Skále (Peterštein). Na tuto skálu přijížděli prý kouzelníci buď na holích, vidlích neb na červených kohoutech, proměnivše se v kocoury, sovy, netopýry a jiná pěkná zvířata. Aby dobře létaly, čarodějnice mazaly se zvláštní mastí, připravenou z mléka a z čertova lejna. Sněmům čarodějnickým na Petrově Skále čert a královna čarodějnic předsedali a tam se radili, co kde zlého by na nešťastný lid uvalili. Ďábel přicházel tam v podobě kozla. Přijímal holdování svých poddaných, dávaje se lízati pod ocasem, a rozdával peníze zlaté, kteréž však za dne proměnily se v ničemné škvarky. Potom hodovali, divoké tance tančili, obráceni jsouce k sobě zády, a hudebníkem při těchto rejdech býval kocour.
V stoletích předešlých pověrčivý lid takovýmto způsobem šálil se sám, nevinné spoluobčany vydávaje trýznění a smrti strašné.

Nepomohlo ani vysvěcení hříšných těch míst, na nichž nočního času obludy prý své rejdy prováděly. Lid vypravoval si dále o strašných věcech, které se na Petrově Skále dějí. Teprv poznenáhla podařilo se zvrátiti víru v čarodějnice. Mužové osvícení, jako jezovité Adam Tanner, Friedrich Spee a Krištof Thomasius poučovali lid, vydávajíce spisy a dokazujíce, že čarodějnic není, že to výmysl lidský. Vzdělanci věku tehdejšího počali pomalu poznávati svůj blud. poučovali lid a domohli se výsledku. Zákonodárství zrušilo tresty na čarodějnice, a lid pozvolna přivykal si věřiti, že čarodějnic není.

Tyto doby pronásledování osob nevinných minuly, ale lid pohorský vypravuje vždy ještě s tajemnou hrůzou o zlé moci, jakou mívaly ženy čarodějnické. (Opavsko)